Stadion se svých sedmašedesátých narozenin dožil nejen bez hokejistů a diváků, ale i bez ledu. Také dresy legend, které visely pod stropem, jsou pryč, světla leží na zemi. Ani střídačky a trestná lavice už na stadionu nejsou, musely se převézt na stadiony, kde HC Dukla Jihlava hraje své domácí zápasy, do Pelhřimova a Jindřichova Hradce.

Poslední roky byla největší bolestí stadionu střecha. Ta tam první roky přitom vůbec nebyla, bruslilo se pod otevřeným nebem. „Pamatuji si, že když se stadion rozšiřoval, na staveništi se povalovaly kosti. Celý park je totiž na území bývalého jihlavského hřbitova,“ vybavil si již dříve jihlavský badatel a předseda Spolku pro starou Jihlavu Vilém Wodák. „V roce 1966 jsem byl v prvním ročníku na učení, byli jsme levná pracovní síla a vyráběli jsme kovové součástky pro zastřešení,“ dodal s úsměvem.

Tiskovou konferenci k Horácké multifunkční aréně vysílalo město online.
Stavbu Horácké arény Jihlava zvládne, ujistil Ryška. Demolice může začít v létě

Černou kaňkou před nástupem zlaté éry jihlavského klubu je tragédie ze sezony 1965/66. Pořadatelé tehdy ještě na nekrytém stadionu prodali na zápas se Slovanem Bratislava více vstupenek než bylo míst k stání a poté byli dva lidé umačkáni.

Další rok už Dukla slavila první československý titul. Ten pak získala šestkrát za sebou, během osmi sezon nebyla mistrem jen jednou. Druhá zlatá éra začala v roce 1981 a trvala nepřetržitě čtyři roky. Rekordní dvanáctý titul jihlavský klub získal v sezoně 1990/91. Kapitánem byl tehdy současný jednatel HC Dukla Jihlava Bedřich Ščerban.

Deník se na stadion podíval jen pár měsíců před plánovanou demolicí, která by měla začít za pět měsíců. Stále se přitom odsouvá, ještě před dvěma lety vedení města říkalo, že stadion půjde k zemi na začátku loňského roku. Je ale nevyhnutelná.