Je sobotní ráno a na náměstí v Telči je rušno. Schází se tam posádky balonů, které se chystají na další let v rámci tradiční akce Balony nad Telčí. Se startem se vyčkává kvůli mlze, nakonec se mlha pomalu rozpouští a organizátoři dávají souhlas ke startu.

Během chvilky jsou všechny balony připraveny a pomalu opouští prostor na náměstí Zachariáše z Hradce. Od země se odlepuje i náš balon se čtyřmi pasažéry a pilotem. Letíme směrem na východ na Starou Říši, přímo za ranním sluncem. Ze střešního okna jednoho z telčských domu si nás fotí jeden ze zvědavců.

„Objem tohoto balonu je 3 400 kubíků, na plnění se používá propan butan nebo propan a na tento let je potřeba mezi sto až sto dvaceti litry plynu. Takovýto balon s košem a hořáky vyjde na milion a půl. Nyní jsme nad Telčí ve výšce asi 730 metrů nad mořem a asi 250 metrů nad zemí. Půjdeme ale i do větší výšky," informuje nás na začátku letu pilot Tomáš Augustin a doplňuje další informace, třeba že právě letíme rychlostí 16 kilometrů v hodině.

Vysílač i elektrárny

Pozorujeme ostatní balony a svět okolo nás. Mlha nad Telčí pomalu mizí. Velmi dobře je vidět například Javořice s vysílačem, pavlovské větrné elektrárny, v dálce zahlédneme i bílý balon, dukovanskou jadernou elektrárnu nebo kouř z jihlavského Kronospanu. Dole na zemi nás během vzduchoplavby zaujme vodárenská nádrž u Nové Říše nebo lesy poblíž Pavlova. „Letím balonem poprvé, dostala jsem to jako dárek od bratra. Nevěděla jsem, do čeho jdu. Myslela jsem si, že se budu bát. Vycházela jsem z toho, že když jsem někde na rozhledně a kouknu se pod sebe, nedělá mi to moc dobře. A tady jste ve vzduchu a v malém prostoru koše. Ale je to velmi příjemné a pohodové," sděluje mi Juliána Žiaková z Jihlavy, kterou překvapilo i to, že v balonu není zima. „Vzala jsem si teplé oblečení včetně rukavic, a není vůbec potřeba," dodává Žiaková.

„Ano, to je jeden z častých mýtů. Lidé neví, že je tu celkem velké teplo od hořáků. Mýtem je i to, že v balonu fouká. Balon přitom letí po směru větru a je unášen daným vzduchovým proudem. Profouknout v koši může jen tehdy, pokud se při změně výšky balon dostane do jiného směru a rychlosti větru a chvilku trvá, než se balon srovná s aktuálním prouděním. V každé výšce totiž může foukat jinak," potvrzuje pilot.

Během hodinového letu klesáme a stoupáme do různých výšek, nad námi, pod námi i okolo nás jsou ostatní balony. Letíme nad lesy, poli a loukami a s ostatními si povídáme o tom, co kde vidíme. Snažíme se rozpoznat všechny vesnice a osady, které z balonu vidíme.

„Pocházím ze Slovenska, mám ráda kopcovitou krajinu a krásnou přírodu, jako je tady. Ráda bych si to zopakovala," libuje si Žiaková a k ní se přidává i další z pasažérů, Lenka Vrbová, která letí se svým manželem Jiřím. „Mně se nejvíce líbí lesy. Je to celkově krásný zážitek. My jsme let tři roky odkládali, takže jsme se konečně dočkali a jsme spokojení," doplňuje Vrbová.

Například na silnici první třídy u rybníka na Pilce jsou dělníci, kteří se pohybují na právě opraveném mostu. Dostáváme se nad Olšany, kde nám na dvoře jednoho z nových domů mávají a pokřikují na nás. Všímáme si, že téměř na každém dvoře je dětská trampolína, hit poslední doby.

Na silnici pod námi stojí také naše doprovodné vozidlo, hned vedle stáda krav. Po poli běží dvě srnky. Obloha se od jihu začíná trochu kabonit. Nevěříme, že jsme ve vzduchu už tři čtvrtě hodiny a pomalu se blíží konec výletu.

Přistáváme na poli u osady Kladina vedle Staré Říše. Hned jsme velkou atrakcí pro místní chataře a chalupáře, kteří se na nás jdou podívat. Dosednutí na zem je hladké. Vystupujeme z balonu, následuje úklid a křest nováčků.

V pátek k Cerekvi

„Naše maximální rychlost byla šestnáct kilometrů v hodině a byli jsme nejvýše 700 metrů nad zemí, tedy asi 1 250 metrů nad mořem. Uletěli jsme vzdálenost 12 kilometrů. Podmínky pro létání ale mohou být různé. V pátek večer jsme z Telče doletěli k Horní Cerekvi, to bylo asi dvaadvacet kilometrů," shrnuje náš let Augustin. Létá se ráno a večer kvůli vhodné termice. V poledne bývá horší termické proudění, které je nebezpečné.

Tomáš Augustin se k pilotování balonu dostal před osmi lety. „Kdysi dávno už jsem balonem letěl. Před osmi lety jsme seděli v hospodě, letěl nad námi balon a my se začali bavit o létání balonem. Měl jsem možnost stát se členem posádky balonu, která zajišťuje doprovod a zázemí. Po čtyřech letech jsem se rozhodl, že chci být více ve vzduchu a že se tedy stanu pilotem. Výcvik trval necelý rok, mám pilotní průkaz se specializací na horkovzdušný balon," líčí Augustin a přidává na závěr i malou perličku.

„Velmi pěkně jsou noční lety, které se létají například nad Brnem. Startují ještě před svítáním, asi hodinu létáme nad osvětleným městem, Pak přijde východ slunce. Let trvá až dvě a půl hodiny. Přistávat se ale musí ve dne, za světla," uzavírá pilot s tím, že balonovému létaní udělal dobrou reklamu film Vratné lahve.

ZUZANA MUSILOVÁ