Jak akce z jeho pohledu vypadala a co měl během ní na starosti, řekl v krátkém rozhovoru pro Deník.S ohledem na účast při zásahu proti extremistům si nepřál zveřejnit své jméno.
Kdy jste v sobotu dorazil do práce?
Do práce jsem nastoupil už v půl sedmé. Od osmi hodin jsme měli instruktáž, kde každý policista dostal pokyny, co má v daný den za úkoly, v jaké je zařazen skupině, koho má za přímého nadřízeného velitele či v kterých místech Jihlavy se má v jakou dobu pohybovat.
V jaké skupině jste byl vy?
Mě zařadili do eskortní skupiny. Ta měla za úkol převoz osob, které se dopustily nějakého protiprávního jednání. Eskortovali jsme je z místa, kde přestupek nebo trestný čin spáchaly, na jihlavské policejní obvodní oddělení. Tam je naši kolegové vyslechli. Opilci byli převáženi na protialkoholní záchytnou stanici k vystřízlivění a vyslechnuti byli až po propuštění.
Jak z vašeho pohledu vypadala situace v jihlavských ulicích poté, co byl pochod zakázán?
Myslím, že poměrně klidně. Pokud by ho ale podle mého názoru nezakázali, mohlo to být ještě klidnější. Po rozpuštění pochodu se totiž neonacisté rozdělili do několika malých skupinek, které se rozešly různými ulicemi, aby stejně nakonec zamířily k ústřednímu hřbitovu. Bylo to pak náročné na monitorování. Jednu velkou skupinu, která by šla v jednom průvodu po určené trase, bychom hlídali mnohem lépe.
Nemáte při takovýchto akcích strach, že by se vám mohlo něco stát? Nebyl v sobotu nějaký okamžik, kdy byste se bál?
V ten den jsem strach neměl. Policie nasadila dostatečný počet lidí a techniky a vše bylo dobře zorganizované. Přesto v sobě člověk při takovýchto akcích vždycky nějakou obavu má, hlavně když na něj doma čeká rodina.
Kdy vaše služba v sobotu skončila?
V osm hodin večer.
