Rok 1991 byl pro jihlavskou Duklu rokem přelomovým. Právě v tomto roce získal klub svůj poslední mistrovský titul. Titul, který do značné míry předznamenal postupný pád slavného klubu. „Za titul jsme jako hráči měli slíbeno, že nám vedení umožní odejít do zahraničí. Pro nás to byla motivace navíc," vzpomíná na slavnou sezonu Bedřich Ščerban, tehdejší kapitán Dukly Jihlava a dnešní jednatel klubu. Odchod opor do světa Duklu, která před rokem 1989 byla spíš zvyklá, že získala, na koho z Jihlavy ukázali, poznamenal.

Hráči jako Bedřich Ščerban naopak okusili naplno svobodu. „Předtím jsme šanci zahrát si v zahraničí měli velice omezenou. Do té doby se o případných odchodech rozhodovalo na Pragosportu, do všeho mluvil stát," připomíná Bedřich Ščerban. On sám měl na rozdíl od starších generací hráčů štěstí, „venku" byl už zcela svobodně a legálně dokonce patnáct let. „Hrál jsem ve Švédsku, v Německu, ve Finsku, poznal život jinde. Naučil jsem se cizí jazyky, vydělal slušné peníze. A vrátil jsem se se zkušenostmi, které se hodí," vypráví jedna z legend slavné jihlavské Dukly.

Ta sice v posledních letech nehraje nejvyšší domácí soutěž, ale pojmem zůstala. „Hlavně v zahraničí! Tam když se řekne Dukla Jihlava, tak to má pořád zvuk. Pořád je to jeden z nejcennějších symbolů Jihlavy," říká Ščerban.

A dobře ví, že návrat na vrchol nebude jednoduchý. Pokud se ovšem najde dost lidí, ochotných pracovat Duklu, a peníze, zůstává optimistou. „Letos jsme dostali do Jihlavy zápas hvězd nedávné minulosti, Jihlava byla ten den středem hokejového světa. I to by mohlo pomoci vrátit Dukle slávu," dodává Ščerban.