O uplynulém víkendu se definitivně uzavřela kapitola letošní extraligy České republiky v požárním útoku. V Nevcehli na Jihlavsku se totiž v sobotu konalo slavnostní vyhlášení výsledků tohoto oblíbeného sportu. Mezi pěti ženskými družstvy z celé České republiky mělo tentokrát svého zástupce i Jihlavsko. Hasičky z Nevcehle, které před několika lety extralize dominovaly, se do soutěže vrátily po roční pauze a skončily čtvrté. O tom, co je u nich nového a jak vidí svou další budoucnost, více prozradila jednadvacetiletá Lucie Pospíchalová.

Hasičky z Nevcehle, to byl svého času pojem. Extraligu vyhrály v letech 2007 2011, v roce 2012 skončily čtvrté a loňský ročník vynechaly. Co se stalo?
Loni jsme pozměnily sestavu, kdy přišly tři nové členky, a k tomu došlo k obměně i čtyř postů. Po všech těch změnách jsme se na extraligu necítily, běhaly jsme tedy Jihlavskou open ligu. Letos už se nic zásadního neudálo, takže jsme se rozhodly, že zase zkusíme extraligu.

A jak se dařilo, nebo nedařilo?
První závody pro nás byly úspěšné, hodně nás to motivovalo, proto jsme nakonec zůstaly u extraligy. Potom už jsme zřejmě trošku podcenily tréninky a to se projevilo na výsledku. Dobojovaly jsme to na čtvrté místo, spokojené s tím samozřejmě nejsme. Ale já osobně to zase tak černě nevidím. Určitě máme na to, abychom zase stály na bedně. Jen to chce pořádně trénovat.

Pět ženských týmů z celé České republiky v extralize, není to vzhledem k oblíbenosti tohoto tradičního sportu trochu málo?
Kvalitních ženských týmů je určitě více, ale ne všechny se účastní všech závodů, jak je to dáno pravidly. Například letos objely všechny závody čtyři týmy, včetně nás, ten pátý a poslední se zúčastnil většiny. Já sama vím třeba o družstvu ze Žďárska, které bylo na několika závodech a předvádělo skvělé útoky. Bylo by velkou konkurencí, holky by mohly klidně pomýšlet i na vítězství. Zmínila jste tréninky, kde byste měly více přidat.

Je to náročné?
Ani tolik ne. Pro nás je spíše občas problém se vůbec sejít. Některé z nás chodí do práce, další studují. Například já studuji VUT v Brně. Někdy se vzhledem k okolnostem stane, že se sejdeme jen jednou týdně. Ideální je trénovat dvakrát týdně, a ještě si to vyzkoušet před závody.

Mohla byste prosím blíže představit tým z Nevcehle?
Nyní ho tvoří pět holek přímo z Nevcehle, jedna dojíždí z Rozseče a jedna z Telče. Na koši je Barbora Neradová, naráží Anna Poukarová, na stroji je Pavlína Fialová, na béčkách jsem já. Rozdělovač má na starosti Zuzka Neradová a proudy Helena Svobodová a Klára Pelejová.

Jak jste se k tomu dostala?
Nyní je každý třetí obyvatel Nevcehle členem sboru dobrovolných hasičů, vesnice touto aktivitou žije. Útoky jsem běhala od malička, snad jako každý tady v Nevcehli. Začala jsem asi v šesti nebo sedmi letech za tým dětí a už jsem u toho zůstala. Už tenkrát jsme byli úspěšní, děti z Nevcehle jsou na to moc šikovné. Nakonec jsem fungovala jako náhradnice za jednu členku ženského družstva, ona pak odešla a já jsem logicky zaujala její místo. U nás v rodině to dělám jen já, brácha už s tím skončil.

Musíte se udržovat v kondici?
Samozřejmě, bez toho to nejde. Já podle potřeby chodím na volejbal, aerobic a na jógu.

Tento sport někdy hodně bolí. Co zranění?
Zranění k tomu patří, výjimkou nejsou třeba vyražené zuby a podobně. Ale v našem případě jde teď naštěstí spíše o drobnosti, jako jsou natažené svaly.

ZUZANA MUSILOVÁ