O jaká zvířata pečujete?
Nejvíc máme dravých ptáků, poraněných auty nebo popálených od elektrického vedení. Ty s menším poraněním po uzdravení vrátíme do přírody. Pokud se to nepodaří, zůstávají u nás a staráme se o ně do jejich smrti.

Kolik máte chráněnců?
Ročně projde stanicí až stovka zvířat. Máme tu ptáky, savce, třeba srnce, ježky, všechny volně žijící tvory.

Co vás v souvislosti s chováním zvířat v poslední době překvapilo?
Ráno jsem třeba přišel do stanice a na špalku seděla poštolka s poraněným křídlem. Sama si přišla pro pomoc. Dali jsme ji do pořádku a po čase vypustili do přírody.

To je skoro neuvěřitelné…
Nebo ke stanici přišel nemocný srneček, celý dezorientovaný. Vzali jsme jej dovnitř a za čas se dal do pořádku. Pak jsme ho vypustili v lese.

Kolik zachráníte zvířat?
Kolem 40 procent hyne, protože poranění jsou většinou těžká.

Co vás táhne k roli pečovatele?
Někdo je ke zvířatům velmi bezohledný, ale většina lidí je má ráda. Mně třeba jako malému klukovi bylo hrozně líto zvířátek v lese za bouře nebo v zimě, a už mi to asi zůstalo.

Co soudíte o vztahu lidí ke zvířatům?
Zvířata jsou prostá, jednoduchá, také trochu páchnou a lidé se od nich odtahují. Ale když s nimi potom mluvíte, zjistíte, že by třeba to zvířátko chtěli domů a starali by se o ně. Je to už v člověku, že má k zvířátkům blízko. Vezměte si třeba děti, co by daly za to, aby mohly mít svoje zvířátko.

Provoz stanice jistě něco stojí?
Platíme jej z peněz rodiny. Příspívají nám město Telč a Jihočeský kraj, ale my třeba pečujeme o botanicky cenná území. Občas nás podpoří nějaký sponzor.

Co byste si přál nejvíc?
Kolem stanice se dá dělat a vymýšlet hodně věcí, jak pomáhat zvířatům. Dala by se dělat i dobrá osvěta a propagace mezi lidmi. Jenže musím chodit do práce, a času nemám nazbyt, chci–li něco udělat ve stanici. Odmalička rád pomáhám zvířatům.

Kde pracujete?
Jako truhlář v jihlavské zoo. Tam mám také blízko ke zvířatům.