„Na náměstí Míru? Tam se dostanete nejlépe ulicemi 9. května, Pionýrů nebo Obránců míru.“ Přesně takhle mohl znít rozhovor dvou osob v krajském městě Vysočiny ještě před třiceti lety. Ani ne za půl roku už bylo všechno jinak.

Jihlavští zastupitelé totiž na svém zasedání přesně před třiceti lety (28. února) schválili první změny v pojmenování veřejných prostranství. Všechna tři náměstí se vrátila ke svým původním názvům, zejména pak to hlavní, Masarykovo.

To je jedno z největších v republice a má zajímavou historii. „V historických dobách se náměstí jmenovalo Forum, Circulum, Platz. Později Untere Platz, Niederer Ring, Oberer Platz, Oberer Ring,“ začal putování historií jihlavský publicista Stanislav Jelínek a pokračoval: „Po rozpadu Rakousko – Uherska dostalo název Masarykovo náměstí. V letech německé okupace se jmenovalo Adolf Hitler Platz. Po osvobození od roku 1945 se vrátil název Masarykovo náměstí. V padesátých letech však bylo opět přejmenováno a to na Náměstí míru. Po sametové revoluci je to opět Masarykovo náměstí.“

A stejně tak se od prvního července změnil název některých jihlavských ulic – zmiňovaná 9. května je dnes Benešova, Pionýrů nese název Křížová a Obránců míru je Židovská. Z mapy Jihlavy zmizela i ulice 25. února, ta se dnes jmenuje 17. listopadu nebo Dukelských hrdinů, tedy současná Jana Masaryka. „K názvům ulic teď žádné výhrady nejsou, není důvod je řešit,“ řekl k současnému stavu mluvčí radnice Radovan Daněk.

Z Jihlavy také zmizel tank, který byl u výpadovky na Pelhřimov v místech současné tankovací stanice. Proto někteří Jihlavané navrhovali, aby loni nově zřízená stanice MHD v lokalitě nesla název U tanku. Před Domem zdraví pak dlouho po revoluci nevydržela socha komunistického politika Klementa Gottwalda.

Engels, Lenin a Marx

Masarykovo náměstí mají nyní i v Třebíči, tam se ale dříve jmenovalo Čs. Armády. Dnešní Bráfova třída nesla jméno komunistického novináře Julia Fučíka a Koželužská byla Rudé armády. Dřívější Enelsova se dnes jmenuje Demlova, Leninova je Seifertova a Marxova nese název Zahradníčkova. „Celkem bylo přejmenováno 30 ulic a náměstí v Třebíči,“ shrnula mluvčí radnice Irini Martakidisová. V porevoluční době byla také odstraněna socha komunistického politika Gustava Klimenta, která stála v městské části Borovina.

I v Havlíčkově Brodě došlo po revoluci k přejmenování mnoha ulic a náměstí. „Zejména těch které nesly název vztahující se ke komunistické ideologii z předlistopadového období,“ přiblížil místostarosta Libor Honzárek (TOP 09). Například hlavní průtahová silnice procházející středem města už není Leninova, ale Pražská. Podobně někdejší sídliště Vítězného února nyní nese název podle hlavního města. „Zajímavostí je v podstatě zrušení bez náhrady Gottwaldova náměstí. Je to oblast kolem parkoviště mezi hotelem Slunce, mostem u svaté Kateřiny a SPŠS,“ uvedl Honzárek.

V Brodě se upustilo také od méně kontroverzních názvů jako je Revoluční ulice nebo náměstí Československé armády. „Nové názvy ulic byly, domnívám se, vybrány bez politického zabarvení,“ dodal místostarosta.

„Jeďte na Staliňák!“

Kuriózní je, že se se starými názvy občas dosud setkávají operátoři krajských záchranářů. „Jedná se převážně o místa, jejichž názvy postupem času zlidověly, v Jihlavě například Staliňák či Ruďák – dnešní Štefánikovo náměstí a Náměstí Svobody,“ uvedl mluvčí Petr Janáček. Vysvětli, že operátoři však nemají k dispozici staré mapy a tak se musí v podobných případech ptát na významné budovy či záchytné body v okolí, případně pomohou čísla na sloupech veřejného osvětlení.

Policistům pak někdy volající ve snaze upřesnit místo událost mluví o již zaniklých budovách, jako je jihlavská klavírka, stará mlékárna nebo stará nemocnice. „S používáním ale problém nemáme, policisté mají místní znalost a jiné možnosti, jak přesně zjistit místo události,“ ujistila mluvčí Dana Čírtková.

Na druhou stranu je řada obcí, kde po revoluci změnu jmen ulic vůbec neřešili. I nadále lze často najít názvy ulic jako Dělnická, Revoluční nebo Nádražní. Na Vysočině pak jsou i ulice Rudé armády, Stachanovská nebo Moskevská. Změnit název ulice totiž není nic snadného. Lidé si musí měnit občanky, je s tím také spousta administrativy, vysvětlují na matrikách.

Genius loci. Jak se přejmenovávalo náměstí


Celá staletí po Jihlavě chodí genius loci, neboli duch místa a stále je v dobré kondici. Ve zdraví přečkal husity na hradbách i švédská vojska, mordující Jihlavany a bořící město. Duch místa přečkal rovněž Bavory a Francouze v modrém, červeném a bílém. Ti brali Jihlavanům jídlo i kdeco jako Švédové. Genius loci neměl rád ani německé vojáky, když mu tanky skřípali po dlažbě na Adolf Hitler Platz. Pak zničehonic zafoukal vítr změn a komunisté si rychle centrum přejmenovali na Náměstí míru. Kolo dějin se do toho pomalu točilo a duch místa dopředu věděl, že Jihlavané, natěšení sametovou revolucí, znovu náměstí přejmenují na Masarykovo.

Genius loci je optimista, den co den však štěstím nezáří.

Nedávno mu u morového sloupu pokáceli dvě lípy, ale zase kolem Vánoc tam celé měsíce rejdily stovky bruslařů na rozzářené ledové dráze. Kdo by si to před stoletím pomyslel? Ovšem Masarykovo náměstí je zase Masarykovo a to třicet let. Duch místa věří, že to tak vydrží alespoň sto roků.  Stanislav Jelínek