Přijímačky z češtiny nejlíp zvládají žáci ze školy T. G. Masaryka v Jihlavě

Ale zpět do hodiny a třídy. Po deseti minutách má učitelka papíry od všech dvojic odevzdané a pokračuje. „Další aktivita je klasické procvičování na přijímačky,“ říká. „Už jsme si zvykli,“ odpovídá jeden z žáků, zatímco dostává papír s testem. Někteří školáci se při pohledu na otázky chtějí poradit se spolužákem. „Každý sám, v dubnu ti taky nikdo radit nebude,“ brzdí diskuze češtinářka.

Dalších deset minut si tak žáci lámou hlavu sami. Občas někdo sice nahlédne k sousedovi, ale kdo ví, třeba jde jen o kontrolu, jestli odpovídá stejně. I reportér Deníku si pročetl zadání. A je to dobré, i po dvaceti letech od ukončení základní školy by odpovídal správně.

Vyhodnocení pak dělají všichni společně, učitelka vyvolává. „Kolik vedlejších vět obsahuje následující ukázka? Já jsem dal čtyři,“ říká jeden z žáků. „Čtyři ne,“ odpovídá učitelka Veronika Rédlová a vyvolává spolužáka. „Pět,“ odpovídá Šíma.

„Ano, je jich tam pět a jdeme je počítat,“ reaguje učitelka. Žák pak začne číst. „Když sestoupili z Letné, ocitli se uprostřed hlučícího města,“ odpovídá. „To je jedna,“ ptá se učitelka a záhy se společně se žáky dobere k závěru, že toto jsou hned dvě vedlejší věty.

Zatímco pak třída řeší dalších deset testových otázek, učitelka se schovává za tabuli, na které jim maluje smajlíková přísloví. „Sami pracujeme,“ vykoukne ještě na chvíli zpoza tabule a pak se všichni dají do práce. Testy si pak vybere, zkontroluje je individuálně.

Společně dokážou víc

Závěr hodiny patří pěti příslovím, která jsou zobrazené obrázky. „Tohle je miminko. Já když jsem tam namalovala dudlík, tak to vypadalo jak prasátko, proto jsem ho smazala. Tady někdo něco povídá, žvejkačka to není,“ popisuje Veronika Rédlová své výtvarné dílo.

Žáci zadání opět řeší ve dvojicích. „Je to soutěž, raďte se potichu,“ nabádá žáky učitelka. „Už vidím, že mi tam vymýšlíte nějaké novinky,“ hodnotí pak odpovědi, zatímco prochází mezi lavicemi. I tato část se odevzdává, správné odměny budou za plus.

Jihlavská ZŠ T.G. Masaryka slaví 90 let: učilo se na směny, bylo tam i gestapo

Jihlavsko

Není náhodou, že se opět pracuje ve dvojicích. „Snažím se, aby žáci sami viděli, že společně toho dokážou víc. I když zrovna u přijímaček je každý sám za sebe,“ uvědomuje si Veronika Rédlová.

I když se v hodinách snaží hodně procvičovat a dělají i přijímačky nanečisto, podle ní jsou úspěšné přijímačky zásluhou hlavně dětí. „Děti musí procvičovat taky doma, musí samy chtít. Testy Cermatu jsou přístupné, tak je důležité si je trénovat. Chci po žácích, aby si četli a sami za mnou pak chodí s tím, že se zlepšili v diktátech proto, že začali hrát. Na sociálních sítích a různých hrách moc nevyčtou,“ ví mladá kantorka, která dříve stejnou školu navštěvovala jako žačka.

Po krátkém rozhovoru chce mladá učitelka sklidit na chodbě lístečky, které byly součástí běhacího diktátu. Vtom přijde jeden z žáků a podává jí lístky do ruky, se spolužáky už vše uklidili. Je vidět, že spolupracovat s touto třídou musí být radost.

Dle informací Deníku zvládají žáci z této jihlavské školy přijímačky na střední školy nejlépe z Jihlavska, co se češtiny týká. Podrobnější výsledky pak říkají, že největší úspěšnost mají v kategorii skladba, nejhorší naopak v tvarosloví. „Nedokážu říct, proč to tak je. Podle mě procvičujeme všechno stejně,“ hodnotí učitelka. Jinými slovy, tyto výsledky nijak nevybočují ze celorepublikového průměru, tvarosloví prostě není nic lehkého.

Pro školu přitom bylo překvapení, že jsou jejich žáci vůbec nejlepší v přijímačkách z češtiny, mezi nejlepších pět v okrese patří i v matematice. Vedení školy se nyní zajímá o podrobnosti. „Ptají se nás sami žáci, jak si vedly ostatní školy, kdo je za námi. Budeme se tím zabývat,“ uzavírá zástupkyně ředitelky Markéta Pfeiferová.