Sraz je ve tři hodiny odpoledne u pomníku padlých na Husově náměstí. Po položení Kamenů zmizelých bude akce pokračovat čtením jmen zmizelých. Svou účast přislíbili i dva členové židovské náboženské obce, kteří by měli zajistit obřad za zemřelé.

Všechny židovské rodiny z Polné, včetně židovských rodin, které byly v Polné shromážděny jako ve sběrném ghettu, nastoupily do vlaku a odjely do sběrného ghetta Třebíč a odtud pokračovaly transportem Av 18. května 1942 do Terezína. Zde většina z nich dlouho nepobyla a transportem Az 25. května 1942 pokračovaly do ghetta v Lublinu, kde byli postupně všichni zavražděni.

„Tentokrát položíme kámen poslední člence rodiny Baschových, která bydlela na Sezimově náměstí číslo 13, Věře Baschové, narozené 29. srpna 1926. Její kámen se připojí ke kamenům, který byly položeny v roce 2018 pro její sestru Martu, bratra Zdeňka a rodiče Ottu a Idu Baschovi,“ sdělila jednatelka spolku POLIN Marta Vomelová.

Věra Baschová.Zdroj: Deník / Zuzana MusilováRodina Baschova žila v Polné již minimálně ve druhé generaci. Otto Basch se zabýval obchodem s obilím a semeny. Jeho manželka mu v obchodě, tak jak to bylo v obchodnických rodinách zvykem, vypomáhala při vedení účetních záznamů.

Jejich děti se před příchodem německých nacistů věnovaly vzdělání. Věra byla žákyní Měšťanské školy dívčí v Polné, Marta studovala v Jihlavě hudbu a Zdeněk navštěvoval jihlavské gymnázium. „Všechny jejich plány byly ukončeny příchodem nacistů, kteří postupně zabavili nebo uzavřeli židovské obchody. Dětem zamezili přístup ke vzdělání. Po příchodu Němců se šla Marta učit modistkou, Zdeněk automechanikem a Věra jako dítě byla doma s rodiči,“ popsala těžký život v protektorátu Marta Vomelová.

Další tři kameny přibudou také na Karlově náměstí, a to před domem číslo 526. Budou vzpomínkou na vdovu Marii Dürheimovou a její dvě dcery Alžbětu (Eliškou) a Dagmar.

Manželé Marie a Ludvík Dürheimovi se přistěhovali do Polné z Třebíče po I. světové válce. Pronajali si obchod a byt na Husově náměstí číslo 28. Zde se jim narodily i jejich děti. Po okupaci byl obchod uzavřen, rodiče byli s nejmladší dcerou doma a Alžběta pracovala jako dělnice. Později rodina bydlela na Karlově náměstí 526. V tomto domě také 20. ledna 1940 Ludvík Dürheim zemřel a byl pochován na místním židovském hřbitově.

„Tento muž se účastnil bojů na západní frontě I. světové války v řadách francouzských legionářů. Češi a Slováci, kteří dobrovolně vstupovali do francouzských legií v západní Evropě, byli umělci, obchodníci a lidé žijící ve Francii, Anglii, USA a jinde. Řady legií byly také postupně doplňovány z řad českých a slovenských zajatců v Srbsku, kteří se chtěli aktivně účastnit odporu proti Rakousko-Uhersku, takže nemůžeme přesně říct, jakou cestou se Ludvík do řad legií dostal,“ přidala jednu zajímavost Vomelová.

V loňském roce také přibyl kámen Františku Aufrechtovi na Karlově náměstí. Výrobu a položení kamene financovala jeho vnučka Irena, položení se zúčastnila i jeho dcera Věra. František Aufrecht žil ve smíšeném manželství a byl internován v Terezíně až v roce 1944. Později byl převezen do koncentračního tábora v Dauchau, kde těsně před koncem války 20. dubna 1945 po prožitých útrapách zemřel na tyfus. „Bylo mu čtyřiatřicet let a zůstaly zde po něm dvě malé děti, které měly to štěstí, že byly rasoví míšenci a ujala se jich po překonání všech překážek a obtíží ze strany Němců rodina sestry jejich matky,“ přidala jednu kapitolu ze životní knihy Františka Aufrechta Vomelová.

Důvodem, proč jsou Kameny zmizelých pokládány v březnu, je připomenutí výročí, kdy dne 8. března 1944 byla povražděna většina vězňů rodinného tábora v Osvětimi –Birkenau. Tam byly také umístěny židovské rodiny z tehdejšího okupovaného  Československa.