Samotná historie kina v Dolní Cerekvi sahá až do roku 1928, kdy zahájili kinematografickou produkci místní Sokolové. Kino tehdy neslo název Bio Sokol. Jenže jeho budova potřebovala po čase zrekonstruovat, a proto bylo promítání od roku 1961 přesunuto do místního Hostince u Mayerů. Po čtyřleté rekonstrukci se promítání vrátilo do původních prostor a 11. července roku 1964 bylo slavnostně otevřeno širokoúhlé kino, jehož první film byl Limonádový Joe aneb Koňská opera.

„Na letošní výročí jsem se snažil sehnat film, kterým se to tady před lety otevíralo, a to se mi také podařilo. Diváci tak mohli zhlédnout Limonádového Joea a ještě k tomu za symbolických pět korun. Před skoro 140 lidmi měl proslov i současný pan starosta,“ podělil se o zážitek z oslav vedoucí kina Milan Chudý, který zde začínal jako brigádník již před šestapadesáti lety.

„Už při škole jsem chodil na každé představení. Tenkrát mě to chytlo a baví mě to dodnes. Jednou mě potkal pan Musil, který tady dělal vedoucího, a nabídl mi, zda bych v kině nechtěl být zaměstnaný. Dal mi čas na rozmyšlenou a já jsem mu po týdnu řekl, že to zkusím. Navíc jsem mohl vzít manželku, která dělala uklízečku a uvaděčku,“ popsal svou cestu za filmovým plátnem Milan Chudý. Nyní po jeho boku stojí promítač Jiří Růžička.

Boj o diváky

V současnosti kino navštěvuje pravidelně několik desítek diváků. Nejvíce oblíbená je zde česká tvorba. Film Teroristka zhlédlo na šedesát návštěvníků, na Ženy v běhu přišlo lidí dokonce devadesát. Promítají tady ale i zahraniční díla, která jsou populární především u mladší generace. Úspěch má i menší filmový festival, jež nabízí během jednoho letního týdne hned několik úspěšných snímků. Letos se uskutečnil už po dvanácté.

„Největší problém máme se získáváním filmů. Před pár roky jsme prošli menší rekonstrukcí a nové snímky tak přehráváme na DVD nebo BLU-Ray. Ty se k nám dostanou ale až tak za čtyři měsíce od premiéry, na což někteří lidé nechtějí čekat, a proto jezdí do Jihlavy. Přitom máme vstupenky jen okolo padesáti korun, pro děti za čtyřicet,“ posteskl si Milan Chudý.

Dříve byla v Dolní Cerekvi návštěvnost několikanásobně vyšší a měsíčně uváděli až 18 představení. Nyní hrají přibližně pět představení do měsíce. Mimo nové techniky ale využívají i staré promítačky na klasické 35 milimetrové pásy, a to při promítání pohádkového pásma pro zdejší mateřskou školu. Dvakrát do roka hrají také pro žáky základní školy.

Velká investice se nevyplatí

Aby mohli v dolnocerekvickém kině uvádět nové filmy dříve, je potřeba velmi nákladná modernizace. Ta se však v tomto případě nevyplatí. Zájem o filmy není natolik vysoký a bez dosavadní finanční podpory městyse, jako provozovatele, by kino dávno pravděpodobně zkrachovalo. Je tedy možné, že v případě postupného poklesu diváků tradice promítání v budoucnu zanikne.

Další možností na oživení je využití prostor i pro jiné účely. „Už se tady hrálo divadlo a po jednom představení to za dva měsíce museli zopakovat, protože bylo plno. Mohly by se u nás konat různé akce i v podobě vystoupení známějších umělců. Jenže ti jsou drazí a je otázkou, zda by se to vyplatilo,“ dodal závěrem vedoucí kina Milan Chudý.