Životní tempo a elán by Josefu Zárubovi mohli kolikrát závidět lidé o jednu či dvě generace mladší. Když před více než třiadvaceti lety odcházel do důchodu, bylo mu jasné, že doma dlouho nevydrží. I ve svých dvaaosmdesáti letech totiž patří mezi ten typ lidí, kteří musí stále něco dělat a odpočívají, jen když je to opravdu nezbytně nutné.

Aktivní důchodce působí hned ve dvou seniorských organizacích a zasedá také ve výborech Městské rady seniorů v Jihlavě a v Krajské radě seniorů Kraje Vysočina. Kromě toho na tři hodiny denně chodí manželce pomáhat s úklidem, který má jako přivýdělek, a svůj čas si také vždy vyhradí pro rodinu a na kolo.

Jak sám říká, v seniorských organizacích pracuje už od roku 1991 a nikdy neměl chuť s tím přestat. Dokonce když v lednu 1991 nastoupil do důchodu, bylo to pro něj těžké. „Bylo to hrozné, manželka chodila do práce, já jsem byl doma a připadal jsem si nevyužitý. Tak jsem v pět vstával, abych jí aspoň připravil snídani," začal své vyprávění o životě v důchodu Záruba. Přes čtyřicet let pracoval v jihlavské Tesle, nejprve jako mistr, poté jako směnový mistr, vedoucí provozu a skončil jako vedoucí sociálního a personálního odboru. Proto když nastoupil do důchodu, vstoupil i do zdejšího klubu důchodců.

Kontakt s lidmi

I to ovšem nevyplňovalo jeho čas podle představ, a tak si našel přivýdělek v trafice. „To bylo dobré, setkával jsem se s lidmi, povídali jsme si a dozvěděl jsem se spoustu novinek a drbů. Jak už to tak bývá," podotkl Záruba.

Kromě činnosti v klubu seniorů Tesly začal se ještě v prvním roce důchodu aktivně angažovat ve Svazu důchodců. „Vzpomínám, jak jsme se v začátcích scházeli na nádraží nebo v bytě předsedy. Na začátku po té revoluci nás bylo ještě hodně, teď je to s počtem členů horší," zavzpomínal důchodce v sídle svazu na ulici Karolíny Světlé v Jihlavě.

Zdejší klubovna není sice nijak luxusně zařízena, ale je útulná a poskytuje členům zázemí pro společné setkávání. Josef Záruba má ve svazu na starosti ekonomické záležitosti. Jeho hlavní náplní je tedy shánění finančních prostředků pro nejrůznější akce seniorů.

Před lety ale podle něj byla situace o něco jednodušší. Členů byl dostatek a většinu aktivit pokryly členské příspěvky. Nyní musí svaz ve velké míře žádat město, kraj a nebo sponzory o podporu.

„Tehdy po revoluci granty nebyly. Jenže to nás bylo ve svazu devět set a dneska nás je sotva tři sta. Roční příspěvky nám na uživení stačily, občas jsme od nějakého podniku dostali knihy nebo vyřazený počítač a když skončila nějaká firma, tak nám zase darovala stoly a nějaký ten nábytek," popsal Záruba finanční situaci před více než dvaceti lety.

V dnešní době s padesátikorunovým ročním poplatkem vyberou na příspěvcích kolem deseti tisíc korun a to je málo. Musí proto žádat v grantových programech. A to má na starosti právě Josef Záruba.

Stmelení generací

Největší akcí, kterou svaz pořádá, je Mezinárodní den seniorů v jihlavském DKO, kde se vždy sejde kolem 500 lidí. To je akce, kterou senioři ze svazu chystají třeba tři měsíce dopředu. „Na tuto akci získáváme třeba až 50 tisíc korun, protože téměř 40 tisíc korun pokryje jenom nájem," přiblížil organizační záležitosti senior. Seniorský spolek na doprovodný program zve amatérské i poloprofesionální soubory z Jihlavy. Ať už jde o taneční a tělovýchovné kroužky nebo třeba nadějné pěvecké soubory. „Máme zájem na tom, aby se Jihlava navzájem poznala, napříč několika generacemi," uvedl Záruba.

Jak už místopředseda svazu nastínil, největší starost mu dělá členská základna. Ve výboru klubu jsou převážně starší lidé kolem sedmdesátého roku věku. Čím si úbytek mladých, jak Záruba s oblibou o čerstvých důchodcích mluví, vysvětluje? „To není jenom problém Jihlavy, ale obecně stav v celé České republice. Lidé by totiž chtěli jenom brát, ale něco dát už se jim nechce," vysvětlil vitální senior.

Dost často za ním prý lidé chodí s tím, že by se chtěli do Svazu důchodců zapsat, jenže když je požádá o roční členský příspěvek ve výši padesáti korun, tak zařadí zpátečku. „Oni na mě vždycky spustí, co z toho budou mít. Tak jim říkám, že jestli z toho něco chtějí mít, tak ať si tu padesátikorunu dají do banky a budou z ní mít dvacet halířů," připojil problematickou zkušenost s náborem nových členů Záruba.

Důchodcovské organizace totiž mají být spíše podpůrné organizace pro starší lidi, kteří chtějí nějak alternativně trávit čas. „Naším posláním je, aby lidé ve stáří nebyli sami, dali se dohromady, chodili spolu na vycházky, jezdili na zájezdy, popovídali si a zavzpomínali," vyzdvihl cíl, který si klade nejen jihlavský svaz důchodců, ale také Klub důchodců Tesly. Zde prý s členy problém není, i když je roční poplatek 120 korun, lidé z řad bývalých zaměstanců Tesly, kteří jsou na důchodě, ho rádi dají.

Děti nepřijdou

„Když má někdo nějaké jubileum, tak ho vždy navštívíme. Pak je smutné, když nám ten dotyčný poděkuje za to, že jsme přišli, a dodá, že jeho syn nebo dcera si na něj ani nevzpomněli," podotýká ze zkušeností Záruba.

V klubovně v jihlavské ulici Karolíny Světlé mají členové možnost účastnit se zájmových střed. Mohou spolu hrát karty, učí se plést a na osmi počítačích si mohou osvojit základy výpočetní techniky. „Snažím se počítače také zvládnout, sem tam něco mi jde, ale jinak mi doma hodně pomáhá vnučka," popsal vlastní vztah k moderní technice Záruba.

A jak se aktivní důchodce dívá na to, že jsou senioři častým terčem podvodníků, takzvaných šmejdů?

„My dnes máme tendenci řešit až následky nějakého jednání, ale myslím, že by se stát měl starat zákony o to, aby takové chování vůbec nemohlo vzniknout," zamyslel se Záruba. Akce typu policejních akademií pro seniory sice vítá, ale úplné řešení to podle něj není. „Zákony u nás jsou hodně složité a zamotané," povzdechl si důchodce.

Jinak si ale Josef Záruba nestěžuje, jak sám říká, upřednostňuje pozitivní přístup. Nikdy není tak zle, aby nemuselo být ještě hůře. „Čím více lidé mají, tím více nadávají. Znám lidi, kteří mi řeknou, pane Záruba, mám důchod 8 tisíc měsíčně, čtyři dám za nájem, tisíc za léky, moc mi nezbude, ale musím se snažit. Pak jsou ale lidé, kteří mají třeba i dvanáct tisíc, a ti si stěžují ještě více," poznamenal důchodce s tím, že by lidé měli být více optimisté a méně si stěžovat.

V současné době však přemýšlí, jaké úkoly ho ve svazu čekají. Byl zvolen nový výbor, takže se musí dát dohromady, zformovat se a rozdělit úkoly. V nejbližší době, kolem Velikonoc, je totiž čeká tradiční výstava prací v městské knihovně. „Rozdělujeme si služby během výstavy. Akci podpoří vždy asi třicet lidí, kteří přispějí nějakým svým výrobkem. Za ty tři dny, kdy výstava trvá, se přijde podívat kolem čtyř set lidí. To zase není tak špatné," zhodnotil Záruba.

A jak se udržuje stále fit a pořád tak aktivní? Jezdí po městě na kole, snaží se maximálně chodit pěšky a pomáhá i ženě s úklidem. „Neustále chci něco dělat, být co nejvíce v pohybu, máme s manželkou zahrádku, chodím se dívat na hokej nebo fotbal a zajímám se o dění kolem sebe. Jak říkám, dokud si dojdu sám na záchod, tak je to dobré," uzavírá naše povídání s humorem sobě vlastním Josef Záruba.