To na něm zanechalo následky, se kterými se ovšem statečně pere. Jeho babička věří, že jednou bude chodit. I když je léčba náročná. Jarmila tvrdí, že je Samuel jediný, kdo jí v životě zbyl.

Jarmilo, pečovat o postižené dítě je velmi náročná a obětavá práce. Dovolte mi prosím několik otázek na vaši osobu. Popíšete nám postižení malého Samuela?
Samuel se narodil ve 28. týdnu těhotenství, krvácel do mozku, měl zlomenou klíční kost a nevyvinuté plíce. První čtyři měsíce doslova bojoval o život.

Jaký byl dále osud malého Samuela, a od kdy ho máte v péči?
Po čtyřech měsících byl konečně dán do péče rodičů, ovšem jen na tři měsíce. Po divných soudních procesech Samuel skončil v kojeneckém ústavu. Já jsem to však takto nechtěla nechat a začala jsem o svého vnoučka bojovat sama. Postupně jsem měla povolené návštěvy, časem jsem ho dostávala domů i na víkend. Nakonec jsem ho v jeho třech letech vysoudila, a o té doby o něho pečuji.

Jak se změnil za ty roky jeho zdravotní stav?
Když jsem si ho brala, byl to naprostý ležák. Jedl pouze kašičky. Dnes už jí všechno. Leze, skáče a s oporou dokonce i chodí. Umí spoustu věcí napodobovat a sám předvádět. Lékaři mi dokonce dali naději, že by nemuselo dlouho trvat, a mohl by chodit sám.

Jak probíhá Váš klasický den?
Vše se samozřejmě odvíjí od Samuela. Velmi často se budí i v noci, nemohu ho nechat bez kontroly. Jediné volno mám tři až čtyři hodiny dopoledne, kdy je ve specializované školce a já si mohu zařídit své věci, jako je nákup, návštěva lékaře a tak dále Ovšem někdy se stává, že jen tak odpočívám a únavou chvilku usnu. Ostatní čas, jak už jsem řekla, se plně odvíjí od Samuela.

Je náročné sehnat na léčbu dostatek peněz?
Je to velmi náročné. Pomáhá mi mnoho známých a přátel. Od různých sponzorských darů až po sbírání plastových víček. Ovšem ne vždy je vše jak má být, ale snažím se pro léčbu Samíka udělat vše, co se dá. Není to lehké vše zvládnout z pečovatelského příspěvku, ale pomoc ostatních mi velmi pomáhá. Dokonce se mi nedávno přihodilo, že mi jedna velmi skromná osoba zaplatila pro Samíka lázně v Piešťanech, kde se jeho zdravotní stav velice zlepšil. Dokonce mi bylo řečeno, že po pár takových procedurách by mohl brzy chodit. Moc bych dotyčné osobě ráda za takový velký dar poděkovala. Ale nejen jí, ale všem, kteří se mi snaží pomáhat.

Jaké je Vaše největší přání?
Přeji si jediné a doufám, že se toho dožiji. Chci naučit Samuela chodit. Už mu do toho moc nezbývá, léčba hodně pomohla. Získat peníze na další lázně nebude lehké, protože je to velmi nákladné, ale nevzdám se. Když vidím, jakých změn za ty necelé čtyři roky dosáhl, věřím, že se dokáže sám postavit na nohy.

Co pro vás malý Samuel znamená?
Úplně všechno. Já žiji jen pro něho. On je jediný, co mi v životě zbylo. Je to smutné, ale je to tak. Po psychické stránce mě to ze začátku někdy deptalo, když člověk celý den mluví a mluví a žádná odezva. Postupně se ovšem vše lepší, je vidět, že opravdu nemluvím zbytečně. Vnímá mě, reaguje, učím ho další a další věci, a to mě velmi nabíjí. Někdy si říkám, že pomáhá víc on mně, než já jemu.

Chtěla byste nám závěrem ještě něco sdělit?
Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří mi pomáhají a podporují mě. Je spoustu kamarádů, známých, ale i cizích lidí, kteří chápou, jak je náročné, vše zvládat. Moc jim za jejich pomoc a podporu děkuji. Velmi si toho vážím.

JAROSLAV DRAHOŠ