Pavla Radová, nově zvolená předsedkyně Rady seniorů Kraje Vysočina (KRS) je typickým příkladem energické ženy, pro kterou věk není překážkou. Ve svých šestašedesáti letech zvládá vedle funkce v krajské radě ještě další aktivity na celorepublikové úrovni a v jihlavském Svazu důchodců. Deník si s ní v kanceláři Svazu důchodců na ulici Karolíny Světlé v Jihlavě popovídal o tom, co všechno zvládá, co ji trápí a jaké má další vize.

Vidím, že máte před sebou plno papírů. Co vás v nejbližší době čeká?
Především musím napsat desetistránkový zápis z krajské konference z minulého týdne (volba nového vedení se uskutečnila 14. listopadu pozn. autora) , kdy se volilo plénům, takže to všechno musím přepsat. To bude práce tak na dva dny.

Co obnáší funkce v krajské radě seniorů?
Měli bychom být pomocným orgánem Rady Kraje Vysočina a přinášet jí podněty a problémy, které seniory v celém kraji trápí. Krajští radní a zastupitelé kraje s tím potom mohou pracovat dále. To znamená, aby zástupci jednotlivých malých klubů důchodů nechodili na Kraj se svými podněty zvlášť, tak se to soustřeďuje u nás a my potom jednáme za všechny.

Vy ještě k tomu vedete Svaz důchodců v Jihlavě. Kolik vám vaše činnost denně zabere času?
Spočítala jsem to zhruba na pět hodin denně a všechno to dělám zadarmo ve volném čase. Nejsem tu každý den, ale je to hodně náročné, takže se s manželem kolikrát doma míjíme.

Co vás naposledy hodně zaměstnalo?
Byla to příprava vánoční výstavy v městské knihovně, která už v minulých týdnech proběhla. Tam jsem to spočítala, že jsem nad tím strávila šedesát hodin. Oslovovala jsem umělce a lidi, kteří mohli poskytnou výrobky na výstavu, korigovala jsem, aby se to opravdu týkalo Vánoc. Pak jsem řešila, když mi řezbář půjčil vozík s vozkou a někdo tomu ulomil kolečka. Je s tím hodně starostí.

Zbývá vám čas i na osobní koníčky a záliby?
Hodně málo. Já bych třeba ráda něco malovala nebo vytvářela, protože jsem takový bohém, ale není na to čas. Zrovna ve čtvrtek jsme byli na zájezdu s důchodci ve vinném sklípku a já pila převážně vodu, protože jsem věděla, že mě ještě v pátek čekají povinnosti.

Kolik má Svaz důchodců členů a zapojují se do činnosti aktivně?
Máme 500 členů, kteří platí členský poplatek 50 korun za rok, ale i to se asi některým zdá moc, proto je potom musíme vyškrtávat. Bohužel se nikdo moc aktivně nezapojuje. Letos na vyhlášení Zlatého seniora přišla asi pětistovka lidí, ale nikdo nepomůže, připravuje nás to opravdu jen pár lidí.

A jak si rozumíte s mladšími ročníky, realizujete nějakou mezigenerační spolupráci?
Ano, školáci nás třeba chodí učit pracovat s počítačem nebo teď máme domluvenou spolupráci se studentkami ze sociální střední školy, že nám poradí s důchody a vypočítají, zda dostáváme to, co máme. Já jsem totiž zjistila před časem, že mi špatně spočítali důchod. A příští týden pořádáme besedu na nikdy nekončící téma o nástrahách předváděcích akcí.

Z pozice předsedkyně Rady seniorů Kraje Vysočina budete chtít seniory do spolupráce více zapojit? Co je vaším cílem?
Chtěla bych, aby se lidé více zajímali o dění a aktivně se zapojili. To by se mi líbilo. Můj osobní cíl je bojovat proti obnovené dani pro seniory. Od loňského roku nebudou moci pracující senioři uplatňovat slevu na dani, když si chtějí přivydělat. Například když u nás zpívá kapela Seniorek, tak my jsme jim na dohodu dali sedm stovek, protože uplatnili slevu. Teď po novém to bude třeba jen 500 korun.

Je něco, za co byste chtěla vašemu předchůdci Zdeňkovi Smutnému v krajské radě seniorů poděkovat?
Za to, že se do toho před čtyřmi lety pustil s velkou vervou a intenzivně s krajem jednal. Objížděl okresy, radnice a oslovoval kluby seniorů kvůli další spolupráci.