Jeho sklenička totiž zeje prázdnotou a v DKO se konají slavnosti vína. „Brutvánek, brutvánek,“ zpívá cimbálovka. Ve vzduchu se mísí vibrace z houslí, šepot, smích a cinkání skla o sklo. „Akce se koná po dvou letech a jsme rádi, že můžeme návštěvníky opět uvítat ve vnitřních prostorách DKO. Celou slavnost doprovází cimbálová muzika Palouček a cimbálová muzika Tekuté noty, kterou k večer vystřídá Be Band Přemka Hrubého,“ líčí Leona Bauerová z produkce DKO.

Stánky s vínem jsou rozesety po celém komplexu. Do Jihlavy zavítaly desítky vinařů. Nabízejí Aurelia, Chardonnay, Zweigeltrebe a další a další a další odrůdy vín. „Skleničku chytněte za stopku, naproti světlu se podívejte na barvu, trochu se sklenicí zakruťte, pořádně přivoňte a poválejte na jazyku. Přesně. Ano. Správně. Výborně. Co cítíte? Víno? Aha. Bílé. Aha…“ vzdychá somelierka po neúspěšném pokusu zavést jednoho z přítomných do tajů degustace.

Návštěvníci vinných slavností se dají rozdělit do čtyř skupin. Experti, kteří distingovaně se zády jako pravítkem pochodují mezi stánky, vyptávají se na mystéria vinařského voodoo a labužnicky degustují. Středně pokročilí, jenž tuší, že víno má nějaké odrůdy. Začátečníci, kteří prastarý alkoholický nápoj dělí na bílé, červené a ojediněle růžové a rozverná mládež, která se evidentně rozhodla provést experiment na téma co s lidským mozkem a tělem udělá ochutnávka čtyřiceti vzorků během dvou hodin. „Foťák, dělejte, fotíme se!,“ kymácí se na místě mladík celý v černém včetně vlasů a vousů. Evidentně právě v polovině experimentu.

Nejživěji je v horním patře, kde se nachází velký sál. Hučí to tam jak v úlu. Lidé se překvapivě úspěšně vyhýbají jeden druhému, smějí se, popíjí a oči jim svítí jak světla kamionu. Noc je mladá. Ještě jí nebylo ani patnáct a návštěvníci DKO to vědí. Vzývají Dionýsa. Starosti nechávají tam venku. Natěšení vyčkávají, co večer přinese.