Renáta Tomsová má daňovou a účetní kancelář, její svět se kompletně točil kolem ekonomiky. Pak ale skládala doktorát a dostala se k problematice pachatelů a obětí trestných činů. „Jeden den jsem měla stáž ve věznici v Příbrami, druhý den v Bílém kruhu bezpečí a když jsem to prostředí poznala, řekla jsem si, že to má smysl a začala jsem obětem pomáhat,“ vzpomíná na první impuls.

Díky jihlavské pobočce Bílého kruhu bezpečí poznala různé životní osudy. „Potkala jsem se s lidmi, u kterých není ani šance, aby se napravili. Byli schopni zabít partnerku, protože jim nedala peníze na drogy,“ vypráví. „A pak v Bílém kruhu jsem viděla oběti, které staví společnost na okraj a oni neví, co mají dělat a jak se mají chovat,“ pokračuje.

Nehoda dvou aut na křižovatce u Velkého Beranova.
Při srážce aut u Velkého Beranova se zranili čtyři lidé. Řidička dostala pokutu

Uvědomila si, že je potřeba těmto lidem, a zejména pak seniorům, pomáhat. „V Bílém kruhu bezpečí jsem zjistila, jak je naše společnost slabá v pomoci těm, kterým se dostalo nějakého bezpráví nebo ublížení,“ líčí. Podle svých slov si uvědomuje, že nemůže zachránit svět, ale dělá, co může. Například předloni uspořádala charitativní ples, kde se podařilo vybrat 140 tisíc korun.

Nějakých pět let přitom uvažovala o napsání knihy. „Dokonce jsem takových třicet stránek napsala, kamarádka je i četla a já si pak řekla, že je to naprosto blbý,“ vybavuje si. Měla pak těžké období a v knize by to bylo poznat. „Nechala jsem to být, ale v lednu jsem napsala jeden soukromně-pracovní mail. Odpověď byla, že tak dlouhý mail adresát ještě nečetl, ať napíšu knihu. A protože jsem poslušná holka, tak jsem sedla a napsala jsem jí,“ popisuje s nadsázkou, jak to bylo se začátkem knihy. Ta vyšla, má 181 stran a dle prvních ohlasů by mohla být bestsellerem.

V knize jsou příběhy z života autorky, ona sama ale důrazně říká, že nejde o autobiografii. „Je to příběh psycholožky, která má všechno, co si může přát. Jen nejsou její silná disciplína muži. Jejím životem prošli čtyři, vždycky si myslela, že je na dně a nemůže být hůř, vyškrabala se z toho a pak se tam dostala znovu. Ale nikdy to nevzdala, snažila se dál,“ přestavuje autorka v krátkosti knihu. Pro dívčí čtenářky pak přidala i happy end.

Masarykovo náměstí v Jihlavě.
Na Vysočině se nejlépe žije v Pelhřimově. Jihlava je čtvrtá, celkově pětadvacátá

Ač Renáta Tomsová pochází z Jihlavy, kde také strávila celý život, v knize Vysočina poznat není. „Úmyslně jsem to tak postavila. I ty osoby, které by se mohli poznat, se tam nepoznají,“ vysvětluje. „Když lidi řeknou, že ta knížka je dobrá a neřeknou, ty dělej radši daně, tak to pro mě bude ta nejlepší odměna,“ dodává autorka.

Návrh obálky a ilustrace pro knihu vytvořil pražský výtvarník Marcell Vallas, se kterým se Renáta Tomsová potkala ve Špindlerově Mlýně. „Začali jsme spolupracovat, viděla jsem jeho obrazy, to mě nadchlo a nadchl mě i jako člověk. Je to pro mě blízký člověk s jsem ráda, že mi tu knížku namaloval. A jelikož má ta knížka charitativní podtext, všechno udělal zdarma,“ nešetří chválou Renáta Tomsová.

Nové přístroje v jihlavské nemocnici. Foto: poskytla Nemocnice Jihlava
Jihlavská nemocnice vybavila jednotky intenzivní péče novými pomocníky

Marcel Vallas pak byl dle svých slov nadšený z toho, že Renáta Tomsová začala psát knihu a ilustrovat jí pro něj byla pocta. „Ilustrací tam není mnoho, ale jsou tam a myslím, že přesně sedí ke knize. Tu jsem četl, je úžasná a všem doporučuji,“ vzkazuje veřejnosti.

Umělec také blíže poznal kraj na pomezí Čech a Moravy. „Díky povídání s Renátou jsem poznal, že Vysočina je nádherný kraj, který jsem si zamiloval. Jihlava je krásná a proto jsem tady udělal i vernisáž,“ říká k aktuální výstavě obrazů, které lze do prvního lednového týdne k vidění v kavárně Art Coffee v centru Jihlavy.

Ilustrační foto. Soutěžící vánoční stromy si prohlédněte v galerii a nezapomeňte zahlasovat v článku.
Už jen chvíle na hlasování: o nejhezčí vánoční strom soutěží i ten z Jihlavska

Renáta Tomsová vydává knihu vlastním nákladem, má tisíc výtisků a od začátku věděla, že všechno, co kniha vydělá, půjde na charitu. „Jedna část půjde na Bílý kruh bezpečí, druhá na takzvané dobrovstupenky do Horáckého divadla. Ty jsou pro ty, co by chtěli do divadla, ale nemohou si dovolit vstupenky, a cílím na seniory. A třetí část bude na spolek, který pomáhá a jezdí do sociálních ústavů, kde hraje lidem na kytaru,“ popisuje.

Stěžejní část ale chce dát na umění. „Z tabulek a čísel jsem se začala zajímat o umění, já, která namaluje domeček jedním tahem a to je vrchol. Spolek In arte veritas, který také pomáhá lidem, bude dělat vernisáže a workshopy. Umění je na okraji a já bych chtěla, aby se umělci z Malé Strany, což je moje srdcovka, dočkali podpory,“ míní.

„Pomáhat lidem, kteří jsou znevýhodnění, by měla být naše morální povinnost bez ohledu na to, jak vnímáme politickou situaci. Z lidí, kteří by nám měli jít příkladem, bychom si příklad brát neměli. Pokud můžeme a žijeme si krásně, a díky Bohu je nás většina, by měla být přirozenost pomáhat lidem,“ uzavírá.

Mohlo by vás zajímat: Burger King v Jihlavě měl problémy s grilem

Zdroj: Deník/Martin Singr