Je úterý, krátce po jedenácté hodině a já právě s cestářem Vítězslavem Skryjou vyrážím z jihlavské Krajské správy a údržby silnic na zasněženou silnici 1/38. Pojedeme až do Želetavy. Projíždíme Znojemskou ulicí a nejdřív míříme na obchvat u Pístova. Hustě sněží a fouká vcelku silný vítr a řidiči se snaží jet opatrně.

„Když jsem tady jel ráno, stálo tu pár aut. Teď už je to v pohodě," popisuje začátek své směny Skryja. Od obchvatu pokračujeme do Vílance. Tam odbočujeme do Louček. Silnice ještě není prohrnutá. „Ráno jsem to nestihl, ale místní lidé jsou na to zvyklí," dodává cestář. V Loučkách si děti užívají přívalu sněhu a bobují. Vracíme se do Vílance. Kousek za benzinovou pumpou stojí menší kolona aut, zřejmě pozůstatek ranních komplikací, kdy v kopci uvízlo několik kamionů. Silnice ještě není dostatečně prosolená a kamiony vyjíždí kopec jeden po druhém.

„Auta jedoucí od Jihlavy stála v zatáčce před Vílancem a kolona se táhla až k odbočce na Beranovec. Musel jsem kamionům pomoct a nasypat jim pod kola sůl, aby se mohly rozjet. Padlo tam hodně materiálu, musel jsem se do Jihlavy vracet pro nový," popisuje Skryja.

Projíždíme dalšími obcemi a ve Stonařově náhle zpomalujeme. „Tady u těch domů blízko silnice musím jet pomalu, lidé si stěžují, že jim sníh od radlice odlétává až na zdi jejich domů," vysvětluje řidič.

Dostáváme se mezi Stonařov a Dlouhou Brtnici, kde často při náledích uvíznou kamiony. „Dneska ráno se to tu obešlo bez komplikací. Ale třeba při loňské sněhové kalamitě jsem tu se sypačem uvízl a strávil v koloně tři hodiny," zavzpomíná Skryja na události staré přesně rok. Bez ohledu na situaci na silnici nás sem tam předjede některý nedočkavý řidič.

Dostáváme se na křižovatku Kasárna. Provoz je bez komplikací, silně tu však fouká a dělají se sněhové jazyky. Do Želetavy dojíždíme přesně v poledne. U parkoviště v centru si cestář očistí přední sklo a my vyrážíme na cestu zpátky.

Na kasárenské křižovatce nás nemile překvapí silný vítr. Sníh se od radlice vrací zpátky a padá přímo na přední sklo. Na chvilku dokonce není nic vidět, jen bílá tma. Zase musíme zastavit a vyčistit sklo.

Jak se blížíme zpátky k Jihlavě, situace se uklidňuje, vítr i sněžení ustává. Sůl už začíná působit, sníh na silnicích se proměnil v mokrou břečku. Bez problémů už se jezdí i přes kopec u Vílance. Je čas i na některé všetečné otázky. A tak se dozvídám, že Vítězslav Skryja pracuje u silničářů od roku 1996, kdy se vyučil automechanikem, a vyzkoušel si tam už řadu profesí. Se sypačem jezdí jako záskok. U cestářů pracuje i jeho táta.

Před Čížovem ještě odbočujeme do Cerekvičky-Rosic, kde už je ale prohrnuto, stačí tedy jen prosolit. V rychlosti si prohlížím nový most přes Jihlávku. Projíždíme dvě vesnice s jedním jménem a během několika minut jsme zpátky u Čížova. V Rančířově mineme menší dopravní nehodu a už jsme v Jihlavě. Jízda z Jihlavy do Želetavy a zpět tentokrát trvala dvě hodiny.

Zatímco já mám před sebou vidinu práce u počítače, Vítězslav Skryja musí celé odpoledne čekat, co dalšího počasí ještě vyvede a kam ho ještě vyžene.

ZUZANA MUSILOVÁ