To asi těžko. Co ale třeba začít pracovat u ledu? Zkrátka pracovat pro hokejovou Duklu Jihlava jako rolbař? To už čtvrtým rokem praktikuje dvaatřicetiletý Pavel Mareček z Jihlavy. Navíc kromě zimy odmalička miluje hokej a hokejové prostředí vůbec. A přestože občas dostane rýmu, práce rolbaře ho velmi baví.

Jak se vlastně oficiálně vaše povolání nazývá?

Moje povolání je ledař, rolbař, strojník. A také brusič bruslí.

Co to znamená v praxi?

V praxi to vypadá tak, že musím vyrábět led a starat se o něj. Na led máme chladicí technologii. Plus s tím souvisejí všelijaké údržbářské práce, takže chodím do kabin opravovat různé věci, starám se o rolbu a také dělám s rolbou úpravy ledu.

Kolik vás na to na Horáckém zimním stadionu v Jihlavě je?

V Jihlavě máme dvě haly, a to starý zimák, kde jsou dvě party lidí, a pak malou halu, takzvaný zimáček, jak se mu říká. Takže celkem je tady nějakých šest až sedm lidí, kteří se o provoz dvou hal starají. Já působím převážně na zimáčku a v případě dovolených nebo nemocí můžu zaskočit vedle.

Jak se vlastně vyrábí na zimním stadionu led?

U nás v Jihlavě je na zimáčku led non stop, tam se nerozmrazuje, a je i v létě, takže vlastně pracuji celý rok u ledu. (úsměv) Ale ve velké hale je to jinak. V půlce července se pustí chlazení, namrazí se beton a až je tam jinovatka, postupně se šplíchá obyčejnou vodou. Pak se plocha nabělí vápnem smíchaným s křídou. No a pak se na to natahují lajny, ty jsou podobné krepovému papíru. To se přilepí, zastříká, a pak se těsně před sezonou barví reklamy, na to je potřeba také speciální papír. Nakonec se to znovu přestříká vodou a udělá se finální vrstva ledu, která je vysoká dva a půl až tři centimetry. Platí to, že čím silnější vrstva ledu, tím větší náklady na energie. Led se musí více chladit, protože je silnější, takže musí více promrznout.

A jak se led upravuje? Například během zápasů?

Samozřejmě rolbou, která vypouští teplou vodu. Jedna úprava, to je přibližně jeden kubík teplé vody. Vzadu na rolbě je velký nůž, který část ledu odřízne, to, co hokejisté nabruslili, rolba sebere, a pak to, jazykem rolbařů řečeno, žehlí.

Co to znamená, žehlit led?

Na konci rolby je trubička, kterou proudí teplá voda, a tím se nažehluje, hlídá se, aby led nepřibýval ani neubýval. Zkrátka, led musí být všude stejně vysoký. Led je hladký proto, že za rolbou je hadr, po kterém teplá voda teče.

S jakou rolbou jezdíte?

Máme rolbu Zamboni, což je originál made in USA. Jde o jednu z nejlepších roleb na světě.

Musíte mít na ježdění s rolbou nějaké speciální zkoušky?

Je potřeba mít školení strojníků a také jsem byl přímo na týdenním školení na rolby. Rolba váží pět tun a led klouže, takže to fakt není sranda.

Stalo se vám, že jste někdy boural?

Musí se jezdit opatrně, aby se neprojelo mantinelem, což se občas taky stane. Mně teda ne, já jsem jen do mantinelu trošku ducnul, ale to se stane každému rolbaři. Na kolech jsou vruty, což trochu pomáhá, ale i tak to dost klouže.

Jakou rychlostí po ledě jezdíte?

Tachometr tam není, to fakt ne. (úsměv) Ale asi tak deset až patnáct kilometrů za hodinu, řekl bych.

Kolik času vám zabere úprava celé ledové plochy?

Zhruba tak patnáct minut. Záleží na tom, jak moc je led rozbitý. Když jdou bruslit malé děti, tak neudělají tak velké rýhy do ledu, jako když jdou bruslit hokejisté z áčka, kteří mají metrák. To se pak dělá nadvakrát. Prvně jenom nasucho a pak se to znovu řeže i s vodou.

To nevadí, že je to nasucho?

Ne, pak to kompenzuje voda. Ta se může libovolně ubírat a přidávat. Když jedu do zatáček, tak vodu uberu, aby tam nebyla větší vrstva. Musí se koordinovat množství vody s rychlostí jízdy. Obecně platí, že když se jede pomaleji, tak se voda ubírá, nebo když se jede po pruhu, kde už jsem jednou byl, tak se voda zastaví úplně. To proto, aby vrstva nenarůstala a led nebyl hrbolatý.

Jak jste se vůbec k takové práci dostal a jak dlouho ji děláte?

Teď to bude čtvrtým rokem. Dostal jsem se k tomu přes hokej, mám k němu kladný vztah, hokejové prostředí mám rád. Měl jsem na zimním stadionu restauraci a když se stavěl zimáček, pracoval jsem v kanceláři, a to mě nebavilo, takže když jsem se dozvěděl, že na zimáček hledají rolbaře, bylo jasno. I když je tu pořád zima, dělám, práci, která mě opravdu baví. (úsměv)

To musíte mít zimu rád, ne?

No jasně, i když je venku třicítka, chodím v práci v bundě. Nová hala je dobře zaizolovaná, takže v létě, když byly tropy, tak my jsme tady měli do deseti stupňů, a to už tu bylo opravdu teplo. Obvykle je tu kolem jednoho stupně. Stará hala, ta je na tom o dost hůře, co se týče izolace. Tam je to jako ve skleníku, chybí klimatizace.

Nebýval jste, zejména když jste nastoupil, často nemocný?

Je to o tom, zvyknout si a nic nepodcenit. Prostě se i v létě obléct a vzít si mikinu, bundu a čepici. A jak odsud člověk vyleze, musí se zase svléknout. Rýmu občas mám, ale dá se to snést. Já nemám rád teplo, takže i to hraje svoji roli v tom, že mám tuhle práci rád. V zimě, když je mi zima, tak se zkrátka obleču, ale co mám dělat v létě, když je mi příšerné vedro, to fakt nevím. (smích) Hic není nic pro mě. Zimu mám rád odmalička.

Jaké to je, když musíte rolbovat ledovou plochu během zápasů? Tedy tehdy, kdy na vás všichni koukají?

Když jsem začínal, tak byl člověk nervóznější, teď už je to rutina, chodím i komentovat hokej. Baví mě, jak na rolbu reagují děti, když mi zamávají, zamávám jim nazpátek. Nepociťuji nějakou trému, spíše si to užívám, na velké ploše mě to baví, třeba teď na zápase s Benátkami to bylo super, jen škoda, že nepřišlo fandit víc lidí.

Stala se vám někdy nějaká porucha nebo nehoda?

Mně přímo ne, ale zrovna ráno před nedávným zápasem Dukly s Benátkami se porouchala rolba na plyn na hlavní ploše, tak jsem přijel se svojí elektrickou. Porouchanou rolbu jsme zapřáhli za dvě lana a odtáhli jsme ji ven. Na opravu musela přijet odborná firma z Prahy, protože to byla závada řídicí jednotky. Já jsem mezitím jezdil na velké ploše i na malé. Do zápasu to spravili, ale nechtěli jsme riskovat, že by rolba klekla během zápasu. Takže jsem rolboval svůj první mistrovský zápas. Byl vítězný, takže jsem byl spokojený. (smích)

Už jste na rolbě někoho svezl?

To nesmím, je zakázáno tam někoho vozit. Kolikrát někdo chce svézt, ale bohužel to nejde. Je to porušení bezpečnosti práce, ale třeba v Americe to jde.

Tam se lidi běžně na rolbě vozí?

Ano, na rolbách v NHL mají přidělanou sedačku i pro spolujezdce. Pořádají tam různé soutěže, a kdo vyhraje, může se svézt na rolbě. To by se dalo i tady, kdybych měl na rolbě ještě jednu sedačku, mohly by se vozit třeba děti, ale v Evropě se to moc nedělá. Když se zastaví známý s dětmi, tak rolbu zastavím a ukážu jim ji. Lidi se u rolby chtějí fotit, dokonce i ženský a chtějí se fotit i s rolbařem. (smích)

Kolikrát denně led upravujete?

Záleží samozřejmě na provozu, ale v průměru tak těch dvanáct až patnáct úprav udělám. Upravit led je potřeba po každém tréninku, po každém veřejném bruslení i po každém zápase.

Na co vaše rolba jezdí?

Moje je elektrická, má výkonnou baterii. Je to sestavené tak, že těch patnáct úprav denně bez nabití rolba vydrží. Když je den delší, tak už dobíjet musím. Ale většinou to vydrží. Je pravda, že je ale na konci dne línější, pomalejší, protože baterie už je slabá. Je tam speciální baterka, která musí jednak utáhnout rolbu, která váží šest tun, a jednak pohánět šneky, tedy hydromotor. Na velké hale mají rolbu na plyn, protože tam je větší prostor a rozptýlí se to, navíc se dá rolba přepnout na benzin.

Umíte vy sám bruslit?

Jsem hokejista samouk. Začínal jsem na rybníku v Bezděkově. Hokej mám rád odmalička a dodneška hraji amatérskou ligu. Chodíme hrát dvakrát třikrát týdně, aby byla žízeň. Pak to pivo více chutná. (smích) Máme tým, který se jmenuje HC Slavoj, jenom nám zatím chybí ty Houslice. Mně říkají Jirka Luňák, protože jsem hrající trenér. (smích)