Češi využívají slevové akce nejvíc v celé střední Evropě. O slevách většinou získávají informace z letáků. Jsou dokonce i tací, kteří distributory letáků každý týden netrpělivě vyhlížejí. „Stává se nám, že na nás lidé čekají. A jedna paní se mi i rozběhne naproti. Když jsme měli s manželkou dovolenou, mnozí lidé se nás pak ptali, proč letáky nedostali,“ vypráví Jan Dvořák z Telče, který tyto reklamní materiály roznáší devět let. „Neroznášíme však jen slevové letáky, ale třeba i noviny zdarma. Včetně Deníku Extra,“ dodává.

Podle něj musí člověka roznos letáků bavit. „Pro peníze se to dělat nedá. My to bereme s manželkou jako koníček. Je to pro nás procházka, děláme to kvůli pohybu. Když vidíte, kolik času zabere setřídění jednotlivých druhů letáků a následně jejich roznášení, vyjde pak odměna sotva na padesát korun na hodinu. Kdo by se tím chtěl živit, tak se neuživí,“ vysvětluje Dvořák.

Slavnost Barchan v Jemnici.
Telč, Třešť i Jihlava chtějí titul Historické město. Prohlédněte si je

Ten s roznášením začal na základě čeho jiného než letáku. „Jednou nám přišel domů malý letáček, že firma shání lidi na roznos v naší oblasti. Já tehdy ještě podnikal, měl jsem čas a říkal jsem si, že by bylo dobré se s manželkou takto projít. Když máme za den ujít celý rajon, tak urazíme asi deset, možná patnáct kilometrů,“ dodává distributor.

Nyní už je v důchodu a roznášením letáků se udržuje v dobré kondici. „Roznášíme na kole i pěšky. Jen když prší, musíme počkat, to by byly letáky mokré. Proto máme na roznos dva dny, abychom vychytali správný čas,“ uvádí Dvořák s tím, že materiály dostává dvakrát do týdne. „Dovážejí nám je ve čtvrtek a v neděli. Máme přidělenou půlku Telče, tedy osm set míst. Bývá více druhů letáků, třeba i sedm nebo osm. Firma to doveze v balících a my je musíme namíchat. Pak si je nabalíme do ruksaků a vyrazíme,“ doplňuje.

Praktické lékaře budou v některých okresech na Vysočině zřejmě vyvažovat zlatem. Ilustrační foto
Praktici na Vysočině stárnou: k nejohroženějším oblastem patří i Telčsko

Právě míchání, tedy setřídění jednotlivých druhů letáků, nemá příliš v lásce. „Tahle příprava zabere opravdu hodně času. Někdy i více než chození, které mám radši. Já míchám v garáži na ponku a manželka v obýváku. Člověk na to musí mít prostor. Zabere to vždy větší stůl,“ podotýká Dvořák.

Liší se i způsob roznosu. Některé letáky jsou totiž objemné. „Třeba ty od Lidlu. Těch se vejde do ruksaku méně. Takže se musíme více vracet domů pro další várky. Rozdíl je samozřejmě i v tom, jestli jdeme čtvrtí rodinných domků nebo po bytových domech. Bytovka je jednodušší. Když je v ní osm adres, hned to rychleji ubývá,“ objasňuje distributor, který s manželkou takto obchází polovinu Telče.

O Janu Dvořákovi
Je mu 64 let.
Žije v Telči.
Dříve podnikal, nyní je v důchodu.
Distributora letáků dělá devět let. Spolu s manželkou mají přidělené adresy v polovině Telče.

Jan Dvořák dřív roznášel i adresné obálky. Tehdy zažil zajímavou příhodu. „Jednou se mi stalo, že na jednom domě měla být cedule s číslem 23. Když jsem tam přišel, vidím tam číslo 144. Tak paní, která tam bydlela, říkám, že na obálce je přece číslo 23. A ona mi odpověděla, že to číslo 144 někde našel manžel a pověsil si ho na barák,“ usmívá se Dvořák.