Začněme obligátní otázkou – jak v těchto dnech zvládáte zimní údržbu?
Obstojně. Jezdíme dennodenně, i když jsou výjimky, kdy vůbec nevyrazíme. Když sněží, vyjíždíme na noční směnu kolem deváté, desáté večerní. Jeden okruh má průměrně 99 kilometrů a s nakládkou trvá projet ho i pět hodin. Pak se sypače vrátí a o půl třetí, ve tři vyjíždí znovu. Já jsem v práci v půl šesté ráno a vidím, že už zase nakládají.

To musí být stovky výjezdů den co den…
Ano, jsou. Média ale kolikrát nepřesně interpretují čísla – už se mi stalo, že jsem celý den po cestě do a z Prahy poslouchal nejmenované soukromé rádio, že silničáři na Vysočině za předchozí noc vyjeli padesátkrát. Hlásili to i odpoledne. Pravda ovšem byla taková, že jsme měli v tu chvíli už asi čtyři sta výjezdů. Přitom pořád někteří tvrdí, že nejsme vidět.

Radovan Necid

* brzy oslaví 54 narozeniny

* bydlí ve Velkém Meziříčí, kde byl i starostou

* je ženatý

* šéfem cestářů se stal druhého září 2019

* jeho koníčkem je hlavně jeho práce, dále pak rekreační sporty a to lyžování, sem tam fotbálek, tenis, na dovolené u moře čte knihy a odpočívá

* patriotem je i při otázce na oblíbenou silnici, se smíchem říká: „Krásná kombinace II/602 a dálnice D1!“

První sníh bývá v prosinci, lidé jsou překvapení a říkají, že nejsme vidět, což je chiméra. Máme přesná data, naše auta mají GPS. Mám tu jeden pikantní příběh – kluk z Velkého Meziříčí jel do školy v Jihlavě autobusem po silnici II/602 a natáčel živý přenos na facebook. Okomentoval to, že za celou cestu nepotkali jediného sypače. Poslal to tehdy i hejtmanu Běhounkovi. Pravda však byla taková, že autobus se minul s naším sypačem, protože odbočil do Meziříčka. Naše sypače tam ten den od pěti hodin do čtyř odpoledne projely devětkrát. Protože tehdy hodně foukal vítr a u Řehořova už nejsou žádné lesy, silnice byla přesto pořád pod sněhem.

Jaký měsíc je na údržbu silnic nejhorší?
Nejvyšší výkony jsou v lednu, pak v prosinci, následuje únor, březen, ale to už jsou lidé zvyklí, jezdí pomaleji, někteří už i přezují (úsměv). Vysočina je ovšem specifická tím, že má 704 obcí a do každé vesnice je jedna, dvě nebo tři cesty, síť máme snad nejrozšířenější v republice. Víc kilometrů májí i jiné kraje, třeba Středočeský, ten ale zimní údržbu zadává, my si ji děláme sami.

Co byste odpověděl na klasické rádoby vtipné řeči motoristů, že silničáři zaspali a podobně?
Bereme to s humorem. Zmizí to, až si lidi uvědomí, že se musí jezdit jinak. Když sněží, nejde všechno vyčistit, aby to bylo, jak říkáme, černé. Primárně musíme vyčistit silnice první třídy, tam je nutné reagovat do tří hodin. Na trojky máme dvanáct hodin, ale většinou jsme tam daleko rychleji. Já jsem pyšný na naše chlapy, na všechny naše zaměstnance. Ale prostor pro zlepšení existuje vždy.

Dvě stě lidí na směnu

Kolik vozů a pracovníků se o zimní údržbu stará?
Ve službě je čtrnáct dispečerů, připraveno 134 vozů a máme 114 okruhů. Dvacet aut je rezervních pro případ poruchy nebo havárie, každý okres má čtyři. Pracovníků, když se bavíme o řidičích a dělnících, je zhruba 550. Při rozdělení na tři směny je to téměř dvě stě na směnu.

Chci cestářům vrátit stavovskou čest. Ještě před covidem jsem sedával v kantýně, jedl s řidiči a dělníky, povídali jsme si. Jednomu jsem říkal, že jsem ho den před tím viděl, jak řídí dopravu při pracích na silnici. On mi řekl, že se do aut zásadně nedívá, protože mu řidiči ukazují jen vztyčený prostředníček. Sleduje akorát řidiče s rakouskou a německou značkou, ti naopak ukazují zdvižený palec.

Jaký je stav cestářů co se týká techniky a zásob soli a inertu?
Máme hodně techniky, starší pravidelně opravujeme a také logicky i vyřazujeme. Stavební sezona na silnicích nám končí na konci října, ale my už o dva týdny dříve musíme přezbrojovat. Sůl nakupujeme v létě, je o šest set korun za tunu levnější. Solnohrad tady v Jihlavě pak stál patnáct milionů. Míváme asi sto milionů na opravy a investice a letos nám zastupitelstvo ubralo. Musíme šetřit. Z toho, co zbude, jde půlka je na obnovu techniky a půlka na investice a opravy budov. Třeba inertní materiál bychom taky rádi dali pod střechu, ale to jsou další miliony. Není to jednoduché.

Kolik jste vlastně už za tuto zimu spotřebovali soli a inertního materiálu a zbývá všeho na skladech ještě dostatečné množství?
Je to asi 9 500 tun soli a 30 000 tun inertu. Jsme zhruba nad polovinou zásob, ale jsme schopni vše dokoupit. Inertního materiálu máme celkem velké množství, ten nám nedojde. Dokoupit sůl také není problém, ale bude podstatně dražší.

Pomáhají vám s údržbou krajských silnic i technické služby ve městech?
Je to naopak. My v zimě udržujeme silnice v majetku kraje Vysočina a pro stát. A pokud nás město či obec požádá, udržujeme i silnice v jejich majetku. Samozřejmě to něco stojí. Menší obce si ale většinou pomůžou sami. Stává se, že je v zastupitelstvu zemědělec a ten má traktor, na vesnici se znají a pomůžou si. Ale v posledních letech, kdy začaly mírné zimy, bývá častým problémem někoho najít. Kdo má podepsanou smlouvu s městem, musí držet pohotovost, čeká, kdy mu někdo zavolá. A když se nejezdí, nevydělá ani korunu a nemůže si dát ani jedno pivo nebo svařák. Na druhou stranu je pravda, že nějakých 250 km silnic neudržujeme. Některé si upravují samy obce, projede jim to někdo ze vsi, kdo má traktor a pak tudy mohou jezdit i místní.

Mohl byste jmenovat úseky, kde bývá každou zimu sjízdnost poněkud horší než ve zbylých částech kraje?
Víme přesně, kde nás tlačí bota. Slavný okruh je Žďár - Svratka – Sněžné – Nové Město - Žďár. Je tam CHKO a ekologové nechtějí, aby se tam solilo. My jsme dostali výjimku, v krizové situaci můžeme solit chloridem hořečnatým, který neškodí tolik přírodě. Další známé úseky jsou v Zašovicích, Pančava na kraji Jihlavy nebo Dukovany u elektrárny kvůli páře, Větrný Jeníkov, Želetava a podobně. Dá se říct, že na každém okruhu se něco najde, ale naši dispečeři a naši řidiči ta místa znají.

Zaměřujete se během prohrnování a sypání více na tyto úseky?
Ano. Všichni by nejradši, kdybychom vše předsolili, ale u inertního okruhu to nemá cenu. Posypete, pak nasněží a stejný den to sypač odhrne do škarpy.

Jak velký problém jsou silnice, kde se z různých důvodů nesmí používat sůl?
Nejdříve si řekněme, kolik kilometrů je udržováno jakou technologií. Chemicky je to zhruba 1570 a inertně 2880 – tedy inert tvoří 57 procent všech silnic (ještě máme nějakých pět procent udržované jen plužením a šest procent neudržovaných). Každý rok se přidává pár kilometrů z inertu do chemie, je to celoevropský trend.

Co se zákazu solení týká, je to třeba zmíněná lokalita u Svratky. Tam se jen pluží a sype inertem. Plácli jsme se přes kapsu a koupili jsme kombinovaný sypač, který má zároveň na korbě sůl i inert a na Rokytně jsme postavili meteohlásku. Ta stála dva a půl milionu. Pomohlo by nám více takových meteohlásek a já spoléhám na sítě 5G, které vše podstatně zlevní. Pak to bude podstatně levnější. GSM modul sice vyjde na třicet tisíc, ale předpokládám, že i jeho cena půjde v budoucnosti dolů.

Dá se říct, kdo je v zimě na silnicích největší hrozbou pro své okolí? Jsou to řidiči kamionů, kteří mohou zablokovat celou silnici? Nebo spíše majitelé osobních vozů, kteří nedbají na minimální hloubku dezénu?
V poslední době nás trápí těžká doprava. Řidiči kamionů nepřemýšlí, chtějí si zkrátit cestu po trojkách. Nebo teď nedávno ucpaly kamiony silnici u Jitkova. Byli jsme tam my, policie a co my s tím máme dělat? Někdo tam prohlásil, že máme ty kamiony vytahovat – ale my nejsme odtahovka.

Problémy jsou i s kladaři. Ucpávají silnice, dávají klády do příkopů, jsou od nich zablácené cesty, kolikrát utrhnout krajnici nebo poničí novou silnici, protože jezdí přetížení. Nemají teď ani zimní pneumatiky, vločku na pneumatiku si tam vypálí sami.

Polák ucpal kaminem celé město

S těmito řidiči máte asi řadu historek…
Loni v Humpolci stál polský řidič kamionu za kruháčem. Ucpal celé město. Bál se jet dál na Havlíčkův Brod, ale všichni nadávali nám. Zavolali jsme policistům, kteří mu řekli, aby se rozjel, jinak dostane pokutu. Tak se rozjel a celý Humpolec se uvolnil. Bál se jet do kopce, protože na to neměl zimní výbavu.

Kde mohou řidiči chystající se na cestu získat aktuální informace, jak silnice vypadá nebo případně kdy bude čerstvě prohrnutá a posypaná?
Máme krajský dispečink 24 hodin na čísle 567 117 100, kde se dozví aktuální stav. Mimo to máme 14 dispečerských pracovišť, kde lze zjistit detailnější informace. Kdy bude čerstvě prohrnutá a posypaná silnice ale nevíme přesně, je v tom mnoho faktorů, které to ovlivňují. To je pochopitelné. My víme, kdy a jak byla silnice prohrnutá a posypaná. Máme ale také zkušenost, že sypač vyjel, jel po svém úseku a na stanoviště stěžovatele by normálně přijel za půl hodiny. Jenže silnice před ním a za ním se zablokovala a místo půl hodiny jsme tam ´zamrzli´ na dvě a půl hodiny. Z hlediska zákona bylo vše v pořádku, ale stěžovatel nebyl spokojený. Jako vždycky. Lidé naprosto nechápou, co všechno musíme uklidit po celé Vysočině a ne v tom konkrétním místě, kde stěžovatel uvízl.

Jak přesné máte informace o počasí? Dá se říct, že už nyní víte, kde a jak moc bude v noci sněžit?
Ano. Máme aktuální předpovědi z většiny celosvětových serverů a webů o počasí, třeba i na celý měsíc. Upřesnění z těchto webů je celá řada informací o počasí v ČR, máme téměř přesnou předpověď pro silnice na Vysočině, a to devět hodin předem. Ale stane se, že okluzní fronta se odkloní, zastaví se na jihu Evropy, ovlivní Španělsko, Itálii a Chorvatsko a doprava v nich totálně zkolabuje…

Často slýcháme, že kvůli koronavirové krizi je potřeba šetřit – týká se to i zimní údržby?
Ne. Zimní a letní běžnou údržbu nesmíme ošidit. Musíme šetřit na všem ostatním. Dostali jsme logicky méně peněz, takže budeme šetřit na nové technice, na opravách budov a vozidel, na investicích, na našich stavbách. Na lidech až v poslední řadě a netýká se to vůbec řidičů a dělníků. Ty potřebujeme jako sůl. Průměrná zima nás stojí dvě stě milionů. Loni to bylo 166 milionů.

Zimní údržbu už za několik týdnů vystřídají opravy silnic. Dá se očekávat, že po tuhé to bude lepší než po zimách, kdy se neustále střídají teploty pod a nad bodem mrazu?
Střídání teplot nad a pod nulou je ta nejhorší varianta. Kdyby mrzlo pořád, tak nám to vyhovuje víc. Když je cyklů zmrznutí za zimu sto nebo sto padesát, tak se z trhlinky v asfaltu stane puklina a pak výtluk. Největší problém cestářů je voda na komunikacích, a to v létě i v zimě. Množství oprav silnic takzvaně po zimě se teprve ukáže. Zjara musíme všechno provizorně opravit, a pak v létě to opravíme důkladněji.

Jak řešíte nešvar některých silničářů, kteří se občas „zašijí“ na méně frekventované silnici, kde by měli pracovat, a tam tráví celé dni odpočinkem?
To nehrozí, to bychom poznali. Všechna vozidla mají GPS systém, mistři údržby úkolují a kontrolují chlapy, co ten den udělali. Naše výkony se hlídají a fakturují zřizovateli, máme i kontrolní mechanismy a když zjistíme nepravosti, s takovým zaměstnancem se ihned rozloučíme. Kdo je slabší na práci, většinou brzy odchází. I kolektiv ho vytěsní, nikdo nechce pracovat i za něj.

Na druhou stranu je nutné smeknout před borci, kteří v třicetistupňových vedrech asfaltují a svoji práci udělají s maximální profesionalitou…
Při pokládce asfaltů na silnice jsou teploty mezi 120 až 160 stupňů, chlapi dělají do odpoledne, valcíři končí ještě za další dvě hodiny. Jezdí po novém horkém povrchu, aby ho zhutnili a uválcovali jak spodní, tak svrchní vrstvu. Jindy v dešti čistí škarpy. A v zimě jezdí nonstop. Ze sedmnáctého na osmnáctého ledna naše sypače vyjely za 24 hodin šest set pětadvacetkrát! A to v bílé tmě, mlze, nebylo vidět nic… Najeli jsme 44 tisíc kilometrů po celé Vysočině. Opravdu se neflákáme.

Co se týká menších oprav, reagujete třeba i na stížnosti motoristů, kteří vám nahlásí díru v silnici?
Ano, samozřejmě. Každou stížnost či oznámení dostává ihned cestmistr nebo mistr údržby a vysílají naše chlapy, aby to co nejdříve opravili studenou balenou a zjara klasickým způsobem. Když sněží, tak díry nevidíte, ukazují se až když sleze sníh. V takovou dobu děláme náhradní práce, třeba i kácíme či vysazujeme stromky, likvidujeme pařezy. Loni byl problém sehnat sazenice i to, co tam vlastně dávat. Snažíme se vysazovat ovocné stromy, tedy jabloně, hrušně, švestky. Lípy a javory jen tehdy, když dosazujeme aleje. Seřezáváme krajnice, čistíme příkopy, běžné opravy budov, těch činností je celá řada.

Pokud dovolíte ke konci rozhovoru osobní otázku, jak byste srovnal funkci starosty Velkého Meziříčí a šéfa silničářů? Jaká pozice je náročnější nebo, řekněme, více adrenalinová?
V obou případech je to práce s lidmi. A pracovat s lidmi, to je to nejhorší (smích). Na radnici si vás vyberou lidi, pokud tedy neskončíte v opozici. V pozici starosty je to složitější s rozhodováním, musíte přesvědčit kolegy v radě a stalo se mi za těch sedm let, že jsem i něco neprosadil.

Je něco, co vám utkvělo v paměti?
Jedna rodačka natáčela film o Velkém Meziříčí a chtěla po městu nějakou kačku. Já jí to slíbil, že to probereme, ale v radě jsem narazil. Nechtěli dát ani třicet tisíc. Říkal jsem, že pak bude zastupitelstvo, opozice navrhne sto padesát tisíc a to projde. Ona pak ještě přišla na zasedání. Já dbal na to, aby rada hlasovala jednotně a tak jsem také musel zvednout ruku proti. Ale bylo mi to nepříjemné.

Zastupitelstvo má třiadvacet členů, musíte přesvědčit dvanáct lidí k prosazení návrhu a je to někdy neskutečná šichta. Tady můžu říct, že to bude po mém, ale právě zkušenost starosty mě naučila, že se samozřejmě poradím, nejsem autokrat. Snažím se dělat dobré věci dobře, to je moje krédo.

Co finanční stránka?
I když jsme o nějaké peníze přišli, pořád hospodaříme s miliardou a půl. Přitom rozpočet Velkého Meziříčí byl 250 milionů. Na peníze je to větší zodpovědnost. Mám nyní větší rozhodovací možnosti, na druhou stranu jsme velká organizace, druzí největší po Nemocnici Jihlava. Je to velký závazek. Každopádně na radnici i u cestářů musíte hodně dát na názor ostatních a najít vždy řešení, která jsou kompromisem mezi chtěným a možným. Takže ten rozdíl zase tak velký není.

Je něco, co se vám opravdu povedlo?
Těch věcí je více. Když jsem vstoupil do politiky v roce 2006, hned mě zvolili předsedou sportovní komise, byl jsem i místopředsedou FC Velké Meziříčí, tam jsem působil sedm let. Zachraňovali jsme 1. A třídu, nakonec jsme se dostali až do divize. Velké Meziříčí nyní hraje už pár sezón třetí ligu, stadion je opravený. Je to druhý nejvýznamnější klub na Vysočině.

A teď k otázce. V roce 2002 dostali všichni sportovci ve městě 600 tisíc. Takže 400 tisíc si vzali hokejisté, protože ledy jsou drahé. Volejbalisté, fotbalisté a házenkáři jsme se domluvili během deseti minut, nemělo cenu se hádat. Byl jsem podnikatel a vůbec jsem to neřešil. Pak mě napadlo, že to musíme ve sportovní komisi spočítat. Požádal jsem všechny oddíly s oficiálním účetnictvím a dali jsme dohromady, kolik dáváme zpátky městu prostřednictvím tělocvičen a sportovišť. A kolik dáváme kraji.

Přispívají srdcaři

Co jste zjistil?
Jen mládež stála nás stála v Meziříčí v roce 2007 asi sedm milionů, i s muži to bylo deset. Za tělocvičny a nájmy jsme zaplatili nějaké dva miliony osm set. Šel jsem na radu, že tomu se nedá říkat podpora sportu – dostaneme šest set tisíc a my musíme sehnat sponzory, abychom přežili. Slíbili, že nám dají tři a půl milionu, nakonec jsme dostali tři, ale i to byl pokrok. Pak jsme zdokonalili systém rozdělení peněz na mládež. Samozřejmě šlo o aktivní hráče, kteří hrají soutěž, aby bylo vše dohledatelné. Postupně se to nabalovalo, dnes je to sedm milionů na mládež a sedm set tisíc na dospělé. Největší sponzor sportovců je město. V dnešní době firmy podpora sportu nezajímá. Přispějí srdcaři nebo ti, kteří mají v klubu děti či vnuky. Ale není to padesát nebo sto tisíc jako dřív, dají třeba dvacet tisíc.

Měl byste nějaký vzkaz pro motoristy?
Aby poslouchali v autě jen zaručené zprávy z médií, nikoliv nepřesné hlášení někoho, kdo není policista ani dispečer zimní či letní údržby. Aby zvedli palec nahoru, když se naši chlapi snaží uklidit silnici v zimě nebo v létě pracují přímo na silnici. A aby nám nevjížděli do úseků, které právě opravujeme. Někteří nám zničí to, co jsme dělali celé dopoledne… Třeba si myslí, že nějak projedou a pak se nechtějí vracet, i když zjistí opak.

Stalo se nám, že chlapi udělali úsek, sto padesát metrů takzvané recyklace za studena a před uválcování jim tam vjelo terénní auto. Řidič tam udělal dvě koleje, museli jsme to pak tři hodiny opravovat a frajer jim ještě vynadal. No, oni mu odpověděli také podobně, jak odpoví v naštvání každý. A ten řidič si pak byl stěžovat u místostarosty. Ten to ještě zveličil, že nebyla stanovena žádná objízdná trasa. Pak pozvali televizi, která to ještě přiživila.

To už byla asi velká kauza.
To byla. Zaregistroval to tehdejší hejtman Běhounek a chtěl, abych to okamžitě řešil. Byl jsem tam několikrát a zjistili jsme, že jde o souboj mezi starostou a místostarostou. Chtěl jsem na to reagovat oficiální cestou, ale radši jsme to nechali vyšumět. Chlapům jsme slíbili drobné prémie, když to udělají rychleji, to se podařilo a na závěr nám přišel krásný děkovný dopis od pana starosty. To jsou paradoxy.

Zmínil jste, že lidé vám často jen nadávají. Je vidět, že umí i poděkovat.
To je pravda. Krásný dopis nám poslal i starosta Nového Veselí, starostové z Třebíče, ze Žďáru nad Sázavou, z Humpolce, primátorka z Jihlavy i z menších obcí. Mám z toho radost. Starosty vesměs znám, oni to nemají často jednoduché. Proto když jsem šel do výběrového řízení na tuto pozici, chtěl jsem zlepšit komunikaci se samosprávami. Slíbil jsem, že budu objíždět větší města, jednotlivé ORP. Začal jsem rychle, ale přišel covid. Pak jsem začal znova, objel jsem okresní a větší města.

Jezdíte jen po větších městech?
Jezdím také rychle tam, kde to hoří. Například náš bývalý cestmistr v Třebíči se pohádal s panem starostou z Rudíkova. Okamžitě jsem tam jel, hodinu a půl jsme tam seděli, a zjistil jsem, že náš cestmistr sprostě nadával starostovi. Omluvil jsem se za naši organizaci, a pana cestmistra donutil, aby jel do Rudíkova a omluvil se také. To si nesmíme vůči samosprávám a spoluobčanům vůbec dovolovat! Podobně jsem navštívil i další města, kde byly a jsou problémy. Chceme a musíme sloužit veřejnosti.