S lidmi, kteří do takzvaného Káčka zavítají, se pracovníci baví o jejich životě, řeší s nimi jejich zdravotní a sociální situaci a nadhazují témata změny, pomáhají jim orientovat se v možnostech léčby závislostí. Pracovníci zprostředkovávají klientům kontakt s úřady, zdravotnickými zařízeními a dalšími institucemi, kam je mohou i doprovodit.

Mezi základní činnosti Káčka patří také výměna injekčních stříkaček a dalšího materiálu k bezpečnější aplikaci drog. „Třeba v Rusku, kde výměny injekčního materiálu nefungují, mívalo i přes 70 procent injekčních uživatelů drog HIV, v České republice je to dlouhodobě méně než 1 procento. A léčba HIV i dalších infekcí stojí strašné peníze,“ říká Anna Mištová. „Léčba žloutenky typu C stojí nějakého půl milionu, kdežto jeden injekční set stojí tři koruny. S dalšími věcmi okolo je to patnáct korun. Je to hrozný nepoměr,“ porovnává Mištová.

Vysočinští kriminalisté před pár dny přitom dopadli dalšího muže, který distribuoval pervitin v Telči a okolí. „Zájemci si od něho pervitin kupovali, někdy drogu poskytl zdarma k okamžitému užití," popsala případ policejní mluvčí Jana Kroutilová s tím, že muž může skončit až na pět let za mřížemi. V jihlavském Káčku si přitom uvědomují, že nejsou ani zdaleka v kontaktu se všemi uživateli drog v lokalitách, kde působí. „Máme klienty, kteří sem chodí a mění injekční materiál třeba pro deset lidí, kteří by k nám nikdy nepřišli,“ vypráví Anna Mištová.

Primárním cílem kontaktního centra je klienty sociálně stabilizovat a provádět je procesem změny směrem k abstinenci. „Někteří klienti k nám přichází ve fázi, kdy jsou fascionovaní drogovým světem, užívání je baví a přináší jim samá pozitiva. Ještě si neuvědomují negativní věci, které užívání drog přináší“ líčí vedoucí Káčka a pokračuje: „Přicházejí ale i tací, které drogy dostali až na dno, mají závažné zdravotní obtíže, zdevastované vztahy nebo několikamilionové dluhy, v takové situaci je těžké hledat motivaci ke změně. Snažíme se s nimi bavit o tom, že ze začátku to bude hodně těžké, ale je naděje, že za pár let mohou žít normální, plnohodnotnější život.“

Smí si uvařit, dostanou oblečení

V jihlavském kontaktním centru se klienti mohou osprchovat, vyprat si prádlo a třeba se i najíst. „Mohou si tu udělat kafe a čínskou polévku. Máme tu i věci z potravinové sbírky, mohou si tu uvařit těstoviny a podobně,“ popisuje Anna Mištová. V kontaktní místnosti smí být klienti dvě hodiny denně. „Většinou přijdou, osprchují se, dají si prát, jsou na počítači, přitom vaří a povídají si. Může tu být až osm lidí najednou. Jsme tu s nimi i my a ptáme se, co zrovna prožívají a řeší,“ popisuje běžný režim Anna Mištová. Ve vedlejší místnosti je pak šatník, kde se mohou klienti i obléknout.

Středobodem kontaktního centra pak je výměnná místnost. Tam uživatelé odevzdávají použitý injekční materiál a dostávají nový. „Základ, co dáváme u injekčních uživatelů vždycky, je injekční stříkačka a dezinfekční polštářek, tady je voda na rozpouštění látky, pánvička na rozdělání látky – sem se látka nasype, kápne se tam voda, droga se rozmíchá a přes vatičkový filtr se nasaje, tím se vyčistí, nasaje se to stříkačky a je to připraveno k aplikaci,“ popisuje Mištová.

Káčko dále nabízí šňupátka a želatinové kapsle, do kterých se nasype droga a potom se polkne. To je pro uživatele, kteří neužívají injekčně. V Káčku také testují na infekční nemoci. V době koronaviru nabízejí i roušky, respirátory a dezinfekci. Problém, který pracovníci řeší, je špatná dostupnost zdravotní péče, zejména zubařů. Pervitin i jiné drogy totiž negativně působí na zuby a uživatelé to řeší brufenem, což není ideální.

Následně Anna Mištová představí ještě terénní auto. Je to dodávka, se kterou se jezdí za uživateli, jinými slovy do terénu. A nákladní prostor je taková malá ordinace - je tam vše, co je ve výměnné skříni. Přes skla přitom není vidět dovnitř. „Je fajn, že klientům můžeme nabídnout bezpečný prostor i v terénu,“ uvědomuje si Mištová a následně ukazuje ještě brašnu, se kterou chodí po městech. I to je, dalo by se říct, malá výměnná místnost.

V plánu je rodičovská skupina

Do terénu se přitom jezdí každý den kromě pátku. „V pondělí máme Pelhřimov a Kamenici nad Lipou, v úterý Humpolec, Pacov, ve středu Třešť, Telč a ve čtvrtek jezdíme po Jihlavě, Polné a Lukách,“ jmenuje Mištová s tím, že pracovníci jsou s klienty v terénu v kontaktu a předem se domlouvají, jestli se setkají.

Když pak má dvojice z charity čas, prochází se po městech a oslovují lidi z široké veřejnosti. „Předáváme informace, kdo jsme a co děláme,“ říká vedoucí. „Jako kontaktní nástroj při oslovování veřejnosti využíváme hlavně sirky s mini letáčkem. Klasický letáček většinou nikdo nechce, ale sirky si vezme skoro každý,“ popisuje Mištová. „A teď jsme dostali darem od Solo sirkáren asi šestnáct tisíc krabiček. Nevím, co se nimi budeme dělat,“ rozesměje se.

Na pracovníky Centra U Větrníku se často obrací i rodiče, kteří zjistí, že jejich děti berou drogy a neví, co s tím mají dělat. „Rodiče mají často nereálnou představu, že tady dostanou návod, co mají dělat, až přijdou domů. Ale to vůbec není snadné. Říkáme rodičům, jaké jsou možnosti, dáváme jim správné informace o drogách a bavíme se o tom, jak to doma mají, mluvíme o komunikaci a hranicích, které děti potřebují,“ popisuje Anna Mištová.

Pro rodiče je důležité mít s kým toto téma sdílet, se známými není snadné o takových věcech mluvit. Vedoucí Káčka by ráda do budoucna zřídila rodičovskou skupinu, kde se budou rodiče závislých scházet a podporovat se vzájemně. „Ideální je osm až dvanáct lidí ve skupině, ale to je na Jihlavu hodně, takže mně by se líbilo i takových šest,“ odhaduje počet.