Skauti byli dříve ve staré části DDM. Bylo tam drahé vytápění a z plánované rekonstrukce sešlo, když začalo město uvažovat o demolici budovy v rámci generální opravy areálu. Skauti neúspěšně hledali nové působiště. Nakonec  je zachránilo město, když jim Polná dala pozemek o tisíci metrech čtverečních. Tam nakonec našel místo i lodní kontejner - sklad táborového a dalšího vybavení.

Záhy se objevil první zádrhel. „Kdybychom koupili chalupu, budeme vymýšlet, jak jí upravit, ale když jsme si mohli postavit úplně cokoliv, tak jsme zjistili, že vlastně nevíme, co chceme,“ usmívá se Kratochvíl. Skauti tak začali jezdit po okolí, kde jsou nové klubovny a vyptávali se. Nakonec postavili dřevostavbu, která má vyzděnou prostřední část. „Tam jsou sociálky a vše, co může promrzat. Dřevěná stavba se dá rychle vytopit a že to potom rychle vychladne je nám jedno,“ vysvětluje Kratochvíl.

Exkurze začíná v atriu, které je orientované přímo na jih. „Zdálo se nám to jako blbost, ale dnes vidíme, že je to nejcennější prostor. Od časného jara do pozdního podzimu můžou být schůzky tady,“ plánuje šéf skautů. Dle jeho slov je celý pozemek fantastický, i sousedi jsou sympatičtí. „Jsou rádi, že se tu něco děje. Že tu bude rušno jim nevadí, jsou prý zvyklí z doby, kdy tu byla betonárka,“ těší vedoucího skautů.

Vizualizace Horácké multifunkční arény v Jihlavě.
Rozhodnuto. Horáckou arénu v Jihlavě chce stavět pět firem

Se smíchem pak říká, že nejmladším dětem se stejně nejvíce líbí prostor za potokem, kde si staví bunkr. „Kluci si tu přes potok udělali padací most s protizávažím a pak je tam taková džungle,“ řekl, načež se vydáváme přes vratkou lávku. „To vidíte, jak si kluk nese krabici hřebíků, že si tam potřebuje jen něco přitlouct. Říkám mu, dobře, ale vrať to. On to odsouhlasí a samozřejmě to nevrátí,“ směje se vedoucí a vzpomíná, že i on sám v dětství stavěl podobné úkryty.

Po návratu do klubovny míříme nejprve do největší místnosti, kam se vejde až třicet lidí. Okénkem je z ní vidět do kuchyně. Václav Kratochvíl s vděčností vzpomíná na návštěvu jiného skauta, který poradil pořídit hluboký dřez, kde se dá umýt i padesátilitrový hrnec a výkonný vařič, který ohřeje jídlo pro třicet lidí. Udělat prostě pořádnou kuchyni, na ní nešetřit. „Jsou to samozřejmé věci, ale člověka to nenapadne,“ vysvětluje vedoucí z Polné.

Stejně tak to bylo s radou udělat v budově úklidovou místnost. V té je i elektronický mozek klubovny, na zakázku vyrobená tištěná deska se spoustou čipů, kabelů, prostě elektronika. „Kluci, co jsou nadšenci do počítačů, mají v místnostech čidla a chtějí to dělat tak, že si naplánují schůzku a topení začne půlhodiny předem topit. A bude to podle toho, kolik stupňů ukáže metoradar. Já se jen děsím toho, až se to rozbije,“ směje se vedoucí.

Zdeněk Buchta (vpravo) čeká se svým obhájcem na jednání na chodbě Okresního soudu v Jihlavě.
Dělník v jihlavském Kronospanu málem uhořel, jeho kolega skončil před soudem

Pokračujeme nahlédnutím do sprch, jedna prý stačí. Na záchodech pak Kratochvíl poukazuje na dlažbu. Vypadá luxusně, ve skutečnosti jde ale o šikovně zkombinované zbytky, které skauti dostali v koupelnovém studiu Jihos zadarmo. Stejně tak věnovala firma Sapeli dveře a to včetně montáže. „Nikdo moc nechce dávat peníze, ale u materiálu to bylo jiné,“ vypozoroval během stavby Václav Kratochvíl.

Menší klubovny jsou celkem tři. Jedna pro menší děti do jedenácti let, druhá do patnácti. „Tady je to takové spartánské, ale oni říkají, že si vyrobí skříně na míru. Tak mají věci zatím v krabicích. Ať si dělají, co chtějí,“ říká vedoucí v místnosti, která je starších dětí. Třetí místnost zatím nemá přesné určení, možností pro její využití je zatím více.

Na chodbě u botníku „made in Polná“ Václav Kratochvíl vzpomíná na návštěvu skautů z Říčan, kteří mají také novou klubovnu. „Oni na to šli jinak, udělali kampaň na internetu, sehnali sedm milionů a pak si to nechali udělat na klíč. My tohle neumíme, ale středisko je plné šikovných lidí a zase si to umíme postavit. Je to jiný přístup, ale ve výsledku si možná kluci a holky váží takové klubovny více,“ uvažuje vedoucí skautů.

Stavbu táhli členové kolem čtyřiceti, padesáti let, kteří už mají starší děti a disponují také většími zkušenostmi a známostmi, což se hodí. Před letošním rokem si skauti sečetli brigádnické hodiny, bylo to kolem šesti tisíc sedmi set. Podělilo se o ně jednasedmdesát lidí. „Nejpracovitější brigádník je Křemp, má 580 hodin. Já měl asi o třicet méně, párkrát jsem musel být služebně pryč,“ směje se Kratochvíl a pokračuje: „Křemp je stavbyvedoucí, on dělá montéra a říká, že když řídí, nudí se, tak vymýšlí, co budeme dělat.“

Skauti si všechno udělali sami, netroufli si jen na lití podlah a pokládku lina. A zapojili se i mladší ročníky, třeba štukování dělali žáci šestnáctiletí kluci. „Kevin s Vojtou byli po chvíli jak profíci. Tady se prostě musel člověk všechno naučit. Mladé to ale docela bavilo, měli radost, že je za nimi něco vidět,“ uzavírá Václav Kratochvíl. Slavnostní otevření je přitom naplánované na závěr září.