Máme tady takovou hobby dílnu. Tohle mít někdo doma, tak si dokáže udělat třeba i obývák. Tak mluví ředitel Základní školy Zhoř Richard Března o novém prostoru, kde se mohou žáci učit kutilství.

Škola chce na vesnici vrátit kdysi běžnou zručnost. Ta se začala vytrácet nějakých patnáct let zpátky, kdy přestala řemesla deváťáky lákat. „Kdysi dávno každý kluk na vsi dokázal udělat cokoliv ze dřeva, pár základních věcí i ze železa a najednou neumí nikdo nic. Jestli si myslí, že to vyrobí na počítači, tak se plete,“ potvrzuje starosta Zhoře Vladimír Čížek. Ve škole je například hoblovka, protahovačka nebo pokosová pila, tyto nástroje ale nesmí obsluhovat děti.

Richard Března se těší, že v dílně budou děti pracovat i na výrobcích na Vánoční jarmark, vybavení je i na keramiku. „Doufám v to, že sem holky budou taky chodit a vím, že některé jsou šikovné, možná i šikovnější než kluci,“ usměje se při dotazu, jestli budou s vrtačkami, svěráky a hoblíky pracovat i dívky. Nikdo by přitom nevěřil, že novotou vonící místnost byla dříve sklad uhlí. Ten přestal být potřeba, když škola před deseti lety modernizovala kotelnu.

Z někdejší školní dílny je nyní učebna přírodních věd. Žáci mají také novou učebnu jazyků, kde budou počítače, škola pro výuku nakoupila i tablety, třebaže to nebyla součást nákladného projektu. „My to máme i jako takovou minitřídu, když někdy potřebujeme rozdělit čtvrťáky a páťáky. Je to krásný prostor,“ chválí si novou místnost ředitel.

Úspěch má i kuchyňka

Stejně jako v učebně jazyků, i ve vedlejší kuchyňce bylo potřeba posunout zeď. Tam mají děti k dispozici čtyři sporáky, myčku nádobí, velkou ledničku a třeba i kuchyňské roboty. „To se nám skutečně osvědčilo, děti sem chodí velmi rády,“ sděluje Richard Března s tím, že místnost slouží také pro setkání s návštěvami, bývají v ní i porady.

Žáci školy tam chodí v rámci pracovních činností, ale nejen při nich. „Když jsem malé děti učil zlomky, upekli jsme tu pizzu a pak ji různě krájeli,“ přidává vlastní zkušenost ředitel. Od pondělí funguje i kroužek. Ten se léta jmenuje Malá hospodyňka, moderní prostředí ale láká i kluky a těch už chodí na kroužek zhruba stejně jako děvčat. „Děti zájem mají, jen musí mít někoho, kdo je to naučí. I když, oni asi už i doma pečou, ne,“ ptá se s úsměvem ředitel.

Pak už zbývá jen poslední místnost a to je učebna ICT, kde je včetně učitelského devatenáct počítačů. „Ten prostor tady byl, ale my jsme ho dovybavili technikou,“ říká Richard Března s tím, že i sem mohou žáci kromě Informatiky chodit i v rámci jiných předmětů. Někteří si tam i krátí čekání. „Padesát procent dětí dojíždí. Máme to tu nastavené, že pokud čekají na autobus nebo než jim začne kroužek, mohou tu být a dělat si úkoly nebo se i bavit, nemáme s tím problém,“ vysvětluje ředitel.

Realizace dvou rozsáhlých projektů trvala tři roky. O dva miliony přitom zažádala škola samotná, o další dva pak obec jako zřizovatel. I když byl rozpočet vzhledem ke koronaviru vyšší než plánované čtyři miliony, stále se obec podílela jen v řádu procent, většinu pokryly evropské dotace.

Přírodní učebna

Ředitel Března oceňuje, že v zastupitelstvu našel někoho, kdo dělá veřejné zakázky a pomohl s administrací. „Nevím, jestli bychom to bez něj dali. Možná bychom museli oslovit nějakou externí firmu,“ uvažuje nahlas ředitel.

V hlavě už přitom má další nápady. Jde o přírodní učebnu na školní zahradě. Pergola s lavicemi by měla zhruba sedmdesát metrů čtverečních. „Děti by se tam učily zejména přírodní vědy, v hezkém počasí by se tam mohly učit i jiné předměty,“ plánuje ředitel s tím, že by se tam dalo klidně vyučovat i při slunečných zimních dnech. „Vytápění tam nebude, ale díky roletám tam nebude foukat vítr ani padat sníh,“ přibližuje svojí představu ředitel.

Součástí projektu by bylo i opravit plot a celou zahradu zvelebit. A prořezat stromy. „To, co tady vidíte, je dostatečně mladé, aby to mělo právo na život. V žádném případě by se nešlo do kácení, jen se prořežou větve,“ upřesňuje starosta. Udržitelnost by byla stejně jako u nových učeben pět let, vše se ale staví na daleko delší dobu.

Z druhé strany vedle školy je pak fotbalové hřiště. „To je tady už sto let,“ říká s nadsázkou Richard Března a pokračuje: „Máme připravený plán, rádi bychom tu udělali umělý povrch a nějakou multifunkční plochu. V současnosti je hrát tam o kotníky.“ Zkrátka pořád je co dělat a vylepšovat.