Tak jako každé ráno, i v době nouzového stavu míří učitelé do školní budovy. Stejně jako tomu bylo před uzavřením škol. Prochází prázdnými chodbami, ve svých třídách či kabinetech usedají k počítači. Stisknutím tlačítka se ocitají spolu se svými žáky ve virtuálním světě. „Pár učitelů je sice doma se svými dětmi a vyučují odtamtud, většina jich je ale ve škole. Učí ze svých tříd,“ přikyvuje ředitelka školy Eva Bednářová.

Cesta k on-line výuce nebyla ani tady jednoduchá. „Na začátku byla věta: Ivo, zařiď to. Měli jsme naštěstí trochu náskok. Některé systémy jsme měli založené už předem,“ usmívá se správkyně školních sítí Ivana Hladíková, která musela vyladit soustu „maličkostí“, aby všechno fungovalo tak, jak má.

Podle ní není naše společnost nastavená na vyučování na dálku. „Snažili jsme se nepanikařit, nehysterčit, ale vymýšlet, co s tím. Na jaře to byl ještě tak trochu zmatek, ale po zavření škol na podzim měli všichni naši žáci hned video-výuku,“ ohlíží se Bednářová.

A pokračuje. „Mám životní krédo, že když se něco podělá, měli bychom se z toho poučit. A dostat se dál. I tato situace nás učí spoustu věcí – solidaritu, spolupráci, slušnost. Jestli nám to dá něco dalšího do života, je to super,“ dodává.

Ne všichni učitelé z velkomeziříčské školy byli z on-line výuky zprvu nadšení. Problém měli zejména ti starší, kterým výpočetní technika nic neříkala. „Nejprve se jim to nelíbilo, ale když se zorientovali, začali počítače více používat i v soukromém životě,“ podotýká ředitelka školy.

Tělocvik na dálku

Vstupujeme do prázdné třídy. Sedí tam učitelka a povídá si prostřednictvím počítače s dětmi, které se jí chlubí svými plyšovými mazlíčky. Teď mají přestávku. Za chvilku jim opět začíná výuka. „Potřebují se vidět i navzájem. Společně se pozdravíme. Někdy i s rodiči. Děti si povídají, co dělaly, co malovaly, co vyráběly. Ten kontakt je fajn,“ chválí si distanční výuku učitelka druháků Libuše Blahová.

Také tělocvik a hudební výchovu lze učit na dálku. I když právě tyto předměty jsou spíše dobrovolné. „Paní učitelky cvičí ve třídě, děti doma. Ale stěžejními předměty, na které klademe největší důraz, je český jazyk, matematika a cizí jazyky. Pokud děti zůstanou doma déle, budeme se muset zvláště na druhé stupni více zaměřit i na ostatní předměty. Zatím ale nechceme děti na počítači příliš přetěžovat,“ říká ředitelka školy Oslavická.

Vyučování na dálku je podle jejích slov o něco kratší než v době, kdy žáci docházeli do školy. Menší děti musí absolvovat tři vyučovací hodiny. Ti starší se učí o něco déle a poté musí plnit zadané úkoly. „Používáme informační systém, ve kterém jsou nastavené i adresy rodičů. Těm pak chodí od učitelů zprávy, co mají děti dělat,“ popisuje vzájemné propojení Hladíková.

On-line výuka nahrazuje v současnosti dětem i sociální kontakt. Ten jim v poslední době obzvlášť chybí. „Je skvělé vidět, jak děti komunikují mezi sebou. Píší si zprávy, pomáhají si. Je mi úplně jedno, když si třeba pracovní list, co jim pošlu, vyměňují mezi sebou a opisují. Jsem ráda, že si pomáhají,“ chválí soudržnost žáků ředitelka školy.