Nejprve nás totiž kastelánka Kateřina Rozinková vede do nové lesní herny pro děti, kde jsou také nejrůznější kvízy, krabice, kam si sáhnete a hádáte, co je uvnitř, a další zábavné prvky. Taky tu je místo pro krátkodobé výstavy. „Toto dříve byla poslední místnost, kam se návštěvník běžně podíval. My se teď dostaneme ještě do dalších dvou. V první je prostor pro výstavy a ve druhé prostor pro edukační programy. Máme tu nejrůznější vábničky, mikroskopy, lupy, pomůcky ze dřeva, budeme to postupně doplňovat. Nacházíme se v nejstarší části hradu, v původním gotickém paláci. Napovídá tomu i tento krásný portál,“ popisuje jednu z novinek Rozinková.

Opouštíme herničku, která je doplněním loni otevřené expozice, a po schodech míříme tam, kde nás to zajímá nejvíce. Do nové expozice Lovecké sídlo v proměnách dějin. Dostáváme se do vstupní místnosti, kde se připomíná lovecké a vojenské využití Roštejna. Nechybí myslivecké trofeje a zbraně. Kastelánka upozorňuje na to, že jde o předměty ze sbírek Muzea Vysočiny Jihlava.

Dále nás vede do obrazárny s promítacím plátnem v podobě obrazu na malířském stojanu. „Tato místnost jako jediná není tematická. Zde se návštěvníci interaktivní formou dozvědí vše podstatné o historii hradu, celková prezentace je dělaná stylem olejomalby. Počítáme s tím, že se tady budou konat svatební obřady a další společenské akce. Novinkou je malý balkonek s výhledem do okolí,“ upozorňuje Rozinková.

Další na řadě je erbovní sál. Tady návštěvníci uvidí i raritku. Je to jediný dochovaný prevet (záchod) na hradě. Tím nejdůležitějším jsou samozřejmě ale stovky erbů namalovaných na stěnách. Podařilo se jich určit 172. Komu patřily, to se návštěvníci dozvědí díky interaktivní aplikaci.

Přesouváme se do hodovní síně, kde se můžeme usadit k prostřenému stolu a aspoň očima ochutnat vše, co nabízela středověká hostina. Na stole totiž běží projekce menu, kde vidíme mysliveckou polévku, nadívané šneky, jelena s omáčkou, křepelky nebo indiána, jak se dříve říkalo krocanovi.

„Menu speciálně pro nás připravil portugalský kuchař z pražské restaurace. Recepty jsme sehnali ve starých kuchařkách, je to takový výběr, který odpovídá tomu, jak mohla hostina kdysi opravdu vypadat,“ vysvětluje Rozinková. Po malé vizuální ochutnávce procházíme přípravnou jídla a po schodech dolů jdeme do skladu, kde dříve bývala expozice věnovaná mrákotínskému kamenictví a monolitu. Teď tu jsou taky staré sudy od vína, kde si můžete přivonět a tipovat, jaké víno v nich asi tak mohlo odpočívat.

Potom už zbývá pracovna lesního správce se známou malbou koně, která už je na hradě několik let. A nakonec pánský svatohubertský salonek, kde si prohlížíme staré fotografie a další připomínky toho, že poslední majitelé telčského panství byli vášnivými lovci a podnikali cesty i do daleké Afriky. „Tady v té místnosti se v roce 1915 začal šířit požár, který hrad těžce poškodil. Své čestné místo tu má socha svatého Huberta, jediná původní věc z hradu. Dříve bývala na nádvoří,“ uzavírá vyprávění o hradě kastelánka.

Návštěvníci se do nových prostor poprvé podívají v sobotu 29. června. Omezení už je čeká jenom minimální. Na hradě se dokončuje fasáda a upravit potřebuje ještě část nádvoří a předhradí. Stavební a instalační práce na hradě trvaly dva roky a vyšly na více než 130 milionů korun.