Organizace vznikla 13. srpna 1992 jako dobrovolná aktivita lidí, kteří chtěli pomáhat bližnímu v nouzi. 
To vše bez ohledu na věk, pohlaví, politické smýšlení, zdravotní stav, ekonomickou situaci, sexuální orientaci, příslušnost k etnické menšině nebo náboženství.

Charitu v Jihlavě v počátcích tvořil tým dobrovolných zdravotních sester, které se staraly o nemocné v jejich domácím prostředí. Postupem času se jihlavská Charita rozrůstala o další projekty, které měly naplňovat poslání organizace – službu milosrdné lásky lidem v nějakém ohrožení nebo nouzi.

Vedle služeb pro nemocné 
a staré lidi či osoby s postižením začaly postupem času vznikat i projekty a aktivity, které obecněji můžeme nazývat službami prevence. 
O ně se v jihlavské Charitě stará Zuzana Fialová, zástupce ředitele pro služby sociální prevence.

„Tyto služby jsou poměrně pestré, od realizace programů primární prevence pro školy, přes sociálně aktivizační služby pro rodiny 
s dětmi a nízkoprahová zařízení pro děti a mládež až 
k terénním službám v sociálně vyloučených komunitách a službám pro jedince závislé na návykových látkách či pro ty snažící se závislými nebýt. Většina uživatelů těchto služeb jsou však lidé v obtížné životní situaci, lidé ohroženi rizikovým způsobem života či žijící rizikovým způsobem života," přibližuje cílovou skupinu služeb prevence Zuzana Fialová.

„Pracovníci těchto zařízení se potkávají s lidmi zadluženými, bez práce, bez prostředků, často bez jakéhokoli zázemí, nezřídka již někdy trestanými, aktuálně závislými na alkoholu či nelegálních drogách, někdy nemocnými v důsledku nezdravého způsobu života, ale také s lidmi týranými, zneužívanými či naopak 
těmi, v jejichž běžném rejstříku chování jsou nebezpečné agresivní projevy. Věřte tedy, že je to práce nesnadná a psychicky velmi náročná," uvádí dále Fialová.

„Mým úkolem je starat se o ty pracovníky, starat se o to, aby měli pro svoji práci dobré zázemí. To zdaleka neznamená jen prostor, peníze a vybavení, ale hlavně péči o to, aby cítili potřebnost a důležitost své práce 
a ocenění svého úsilí, aby se k nim dostávaly zprávy, že jejich práce je respektovaná a není znevažovaná. je to ale také starost o to, aby se při své práci cítili bezpečně," popisuje svou náplň práce 
Zuzana Fialová. „Bohužel 
se často zapomíná na to, 
že sociální práce je práce 
s lidmi, kteří nevedou život klidný, šťastný, pohodový, 
s lidmi frustrovanými, zoufalými, naštvanými, s lidmi většinovou společností často odmítanými či přehlíženými. Člověk žijící ve zlém 
a nepřátelském světě často sám reaguje nepřátelsky 
a zle, i vůči těm, kteří mu chtějí pomoci a pomáhají. Vážím si proto svých kolegů, neboť i přes obtížnost své práce věří v její smysluplnost," uvádí závěrem Zuzana Fialová.

Radka Běhalová, Charita Jihlava