Atmosféra houstla i hlášením amplionů městského rozhlasu o pohybu vojsk. Od Brna se na Jihlavu valily ruské tanky, od Znojma Maďaři a konvoj polských vojáků od severu.

Poprvé se Jihlavané s okupanty setkali tváří v tvář před půlnocí ve středu 21. srpna. „Už jedou, už jedou,“ nesly se výkřiky z dolního náměstí. „Mezi lidmi se šířil strach a u někoho panika,“ uvedl jihlavský psychiatr Jiří Černý.

„Byla noc, první transportér přijel ke kašně, vyskákali vojáci a hned se kryli. Asi čekali střelbu. Za chvíli do vysílaček řvali maďarsky, až se to rozléhalo a hned přijely další transportéry. Před očima mám malinkého blonďáčka bez kukly ve věži transportéru, zrovna ten před poštou vypálil do vzduchu dávku z kulometu. Byla noc, střelba náměstím zaburácela a lidi utíkali od silnice,“ poskládal vzpomínky tehdy šestnáctiletý Josef Macek z Jihlavy.

Ilustrační foto.
Na vysočinské železnici letos přibude pět bezpečnějších přejezdů, víme kde

Nad ránem přijížděly maďarské tanky. Jeden nabral pásem Václava Fridrichovského z Popic a odhodil jej na chodník. Zraněný muž po několika dnech v nemocnici zemřel. S rozedněním do města proudily ruské tanky. Pásy těžkých strojů vytrhaly před poštou masivní žulové obrubníky a na kusu náměstí rozoraly dlažební kostky. Hromady kamenné dlažby, smíchané s hlínou, tam ležely měsíce. Nepřehledná situace nahrávala Rusům, kteří se brzy rozptýlili po Jihlavě. Štáb zřídili v Palackého ulici v domě číslo 45 a pro začátek uťali vysílání Československého rozhlasu ze studia v Domě kultury.

Komunisté z vedení města prosili sovětské velitele, aby tanky odjely z náměstí. Rusové je zakrátko přemístili na vrchy kolem města. Podle podplukovníka Jána Hacka z Jihlavy, pozdějšího velitele 8. tankového pluku, v té době na vybrané cíle v Jihlavě mířilo na šedesát hlavní ruských tanků. „Jeden novinář na okresním výboru Rusům prozradil pod hrozbou zastřelení, kde je naše tiskárna. Hned tam spěchali a odstříhali kabely k rotačkám. Všechno zničili a tiskárna nemohla vytisknout ani písmenko,“ řekl tehdejší sazeč jihlavské tiskárny Grafia Miroslav Kudrna.

Ilustrační foto.
Vysočina: děti v létě padají z kola i trampolíny. Lékaři mají plné čekárny

Rusové obsadili poštu, vysílač i rozhlasové studio. Jihlavané obratem začali vysílat z provizorního studia v Muzeu Vysočina na náměstí. Stanice se hlásila posluchačům jako Svobodný vysílač Jihlava do 24. srpna, kdy ji okupantům vyzradili dva proruští novináři. Krátce nato se ozvali vojáci z Náměště nad Oslavou a nabídli Jihlavanům mobilní vysílač Svobodné Horácko.

Fotograf Antonín Chloupek z Jihlavy v té době v Praze pořídil stovky unikátních snímků. „Rusové se probojovávali až do budovy Rozhlasu. Každou chvíli se ozvala dávka ze samopalu a na zemi leželi mrtví. Zraněné sanitky odvážely do Vinohradské nemocnice. Rusové sanitky s pacienty zastavovali a hledali kontrarevolucionáře. Ze vzdoru Pražanů byli velmi nervozní. Někdo prokopl na tanku krompáčem sud s naftou, která hned hořela. Blízko stál vůz se střelivem. Bylo pravé poledne a po celé Praze kvílely sirény. Demonstranti a tanky už u Rozhlasu nebyli. Jen prázdno, nikde ani živáčka. Všude se povalovaly samé drobné věci, co měli lidé po kapsách, v taškách,“ okomentoval svoje fotografie Antonín Chloupek.

Stanislav Jelínek