Z více než čtyřiceti zaměstnanců školy přibližně třicet podepsalo, že se zapojují do stávky. Ti další přišli do školy a věnovali se například inventarizaci nebo údržbě. Dále se po chodbě občas mihnou externisté, jinak jsou ale v budově vidět zejména dělníci, kteří se věnují drobným opravám. Mají na to klid.

Jednou z mála učitelek, které jsou ve škole, je zástupkyně ředitele pro první stupeň Jana Morkusová. Změnu podmínek by si přála, ale stávka podle ní není správná cesta. „Už jsem takovou stávku zažila dvakrát a nikdy jsme si tímto způsobem nic nevynutili. Je potřeba domlouvat a scházet se tam nahoře a teď už se nějaké ústupky udělaly. Podle mě je zbytečné brát si jako rukojmí děti,“ vysvětluje svůj postoj.

Zdroj: Deník/Martin Singr

Jan Přeslička ze stávkového výboru neví podle svých slov o nikom, komu by stávka výrazně zkomplikovala život. „Bavil jsem se s rodiči dětí z inovativní třídy, kteří nás podpořili. Vyjádřili pochopení, případně řekli, že do toho nevidí a tak nám důvěřují, že víme, co děláme,“ uvedl Přeslička.

O tom, že stávkou lze něčeho dosáhnout, nepochybuje. Zapojila se totiž většina škol. „Efekt vidíme už teď,“ připomíná Jan Přeslička a pokračuje: „Nemusíme něco změnit hned, ale ukázat, že tady vyrostla generace učitelů, kteří si nenechají leccos líbit a ozvou se.“

Protestní mítink zaměstnanců proti vládě.
Nejen školy. Ve Žďáře protestují i firmy a desítky zaměstnanců

Ozvat se nebojí ani na Gymnáziu Jihlava. Tam pracuje kolem sedmdesáti učitelů na plný úvazek, doma zůstalo třiačtyřicet z nich, nějakých šedesát procent. „Úplně doma zůstaly také dvě třídy. Zbytek školy se učí, ale podle značně zredukovaného rozvrhu, děti přijdou třeba na tři, na čtyři hodiny, ten den je pro studenty hodně jiný,“ popisuje režim zástupce školních odborů Ondřej Levák.

Sám se snažil se studenty o stávce diskutovat, podle něj jde právě o ně. Jaká byla zpětná vazba? „Reakce, které mám já, jsou většinou podporující. Snad není důvodem jen to, že se studenti báli mi říct jiný názor,“ usměje se kantor.

Studenti přitom oceňují, že se jim někdo snažil vše vysvětlit. „Stávku hromadně podporujeme. Mně osobně pomohlo vysvětlení z e-mailu od pana Leváka, protože z médií jsem nebyla schopná stoprocentně pochytit, o co se jedná,“ přiznává Kateřina Čermáková. „Mně přijde stupidní dělat škrty v rozpočtu právě ve vzdělání, když vzdělání je základ pro celý zbytek našeho života, pro naší kariéru i potomky, zajišťuje nám lepší budoucnost,“ přidává svůj názor její kamarádka Kateřina Juřičková.

Ke stávce se připojila i ZŠ Týnská.
Maxim Turbulenc na Masaryčce, sáňkující děti. I tak vypadala stávka v Třebíči

Anna Hájková se pak obává změn. „Naší školy by se týkalo nejspíše to, že by nebylo možné otevřít některé volitelné semináře, případně by se zmenšila možnost volby druhého cizího jazyka,“ vysvětluje studentka s tím, že výuka příliš malých skupin nebude žádoucí.

Nelíbilo by se jí ani plánované rušení půlených hodin, při kterých je třída rozdělená na dvě poloviny, třeba při výuce cizích jazyků nebo některých hodin matematiky a češtiny. Ondřej Levák jí však záhy vysvětluje, že jazyky by se i nadále na jihlavském gymnáziu měly učit pouze v menších skupinách.

Do Prahy jely z Jihlavy tři autobusy plné nespokojených lidí, dva z nich vyjížděly od firmy Bosch Powertrain, největšího zaměstnavatele na Vysočině.
Premiér Fiala jel na Vysočinu, z Jihlavy do Prahy mířily autobusy demonstrantů

O stávce Ondřej Levák nemluvil jen se studenty, ale také s kolegy. „Měli jsme schůzku, kdy jsme se o stávce bavili a je naprosto přirozené, že to začalo trochu jiskřit. Otázka je totiž položená tak, že buď se připojíte, nebo se nepřipojíte, jiná možnost není,“ popisuje učitel situaci. Zachovat kvalitu ve školství chtějí všichni, někteří jeho kolegové měli však problém se samotnou formou stávky a tak doma nezůstali.