Řada lidí má Vánoce z celého roku úplně nejradši. Je tomu tak i pro vás?

Částečně. Vánoce jsou krásné svátky, akorát pro mě také dost pracovní. Tím se ovšem nechci nechat zahltit. Vidím také to, že někteří lidé prožívají Vánoce a advent ne úplně podle mých představ. Je to o těch nákupech a o velkém shonu, což tam podle mě nepatří. V kostele se tomu snažím dávat duchovní rozměr.

Máte vůbec čas během vánočních svátků navštívit své blízké, nebo jste bohoslužbami tak vytížený, že to není možné?

Mám ještě rodiče, už osmdesátileté, a sourozence s rodinami. Vždy mě zvou, i když chápou, že nemohu. Většinou se snažím mezi svátky, to znamená kolem sedmadvacátého, osmadvacátého prosince, alespoň na den zajít domů. Někdy to vyjde, někdy ne.


Co se dále dočtete
- co faráře zlobí
- proč mu vadí konec adventní vesničky na náměstí na Boží hod
- co přeje čtenářům

Kde všude bude letos v Jihlavě půlnoční mše?

Přímo o půlnoci žádná mše není, akorát Rybova mše stylem koncertu u svatého Ignáce. Já osobně budu mít na Štědrý den, když pominu ranní, mši ve čtyři odpoledne, to je spíše pro rodiny s dětmi a v jedenáct hodin v noci u svatého Jakuba. To je takzvaná půlnoční, která o půlnoci skončí.

Jaký je v Jihlavě zájem o půlnoční mše, nebývají problémy s kapacitou kostelů?

Zatím se příchozí do kostela vždy vešli. Kostely ale plné jsou a je dobře, že na to lidé myslí. Jsou to takoví pravidelní účastníci bohoslužeb, kteří řeknou, že chodí pravidelně jednou za rok do kostela. Ti tam přijdou a pak přijdou i ti, kteří chodí opravdu stabilně.

Pokud bychom se vrátili do minulosti, jsou dnes Vánoce jiné než dříve, třeba v dobách vašeho dětství?

Jasně, že jsou jiné. Tehdy jsem byl mladší, dítě, které se těšilo na dárky, všechno to prožívalo jinak, nic mě nebolelo, bylo to jiné a krásnější. Prakticky je to pořád podobné a stejné. Člověk by mohl říct, že je větší shon, větší komerce, ale takové stěžování asi nemá smysl.

Duchovní rozměr Vánoc tedy vnímáte pořád stejně?

Asi ano, jen v dospělosti je člověk vyzrálejší a více v tom hledá podstatu Vánoc po duchovní a náboženské stránce.

Už jste zmínil, že svátkům klidu a míru předchází shon a stres. Lidé v podstatě celý advent nic nestíhají. To tedy v minulosti nebývalo?

Jako dítě jsem to tak nevnímal. Všeobecně se ale říká, že dnešní doba čím dál tím uspěchanější, možná na tom něco je, ale stěžovat si na to nechci. Každý to prožívá tak, jak se k tomu postaví – jsou lidé, kteří spěchali tehdy, jsou lidé, kteří spěchají dnes a jsou lidé, kteří si i dnes dokáží zachovat ten klid. Já se o to snažím, lidi k tomu vybízím a vím, že mnozí advent prožívají opravdu pěkně a nenechají se strhnout tím shonem.

Zajímalo by mě, jak coby farář vnímáte, že se v supermarketech hrají koledy. Je to do značné míry kontrastní situace, nepohoršuje vás to?

Svým způsobem mi to trochu vadí, ale už jsem se s tím smířil. Pro vnější svět jako kdyby Vánoce začínaly začátkem adventu a Štědrým dnem končily. To je nesmysl, ale co se dá dělat. Pro nás Štědrým dnem Vánoce začínají a trvají prakticky až do desátého ledna.

Takže konec adventní vesničky na náměstí na Boží hod také považujete za nešťastný?

Jasně, mělo by to být o trošku déle. Svátek Tří králů, svátek křtu Páně a to, co patří do vánočního období, by se mělo slavit. I ten svátek Tří králů upadl v zapomnění. Dneska je to o Tříkrálové sbírce, což má svůj význam, ale rád bych v tom viděl ještě něco jiného než jenom tu sbírku. 

Jak to myslíte?

Já si ještě pamatuji, že dřív jsme opravdu chodili jako tři králové a bylo to o navštěvování rodin, známých, převlékali jsme se a dneska už je to jenom o té sbírce. Tehdy nám o tu sbírku až tolik nešlo, bylo to o navštívení a přátelství.

Co říkáte na současnou ekonomickou situaci? Vše se zdražuje, lidé mají málo peněz. Mohlo by pomoci, aby se lidé místo nakupování drahých věcí, které obdarovaný ani nevyužije, zaměřili na nemateriální dárky, tedy trávili s rodinou více času?

Můžeme k tomu vyzývat. Sami si to zdůvodňovat a říkat, že to není jen o tom materiálním. Nakolik to kdo a jak přijme, je na každém. Kdo k tomu má otevřené srdce, tak to dokáže pochopit, i když bude mít miliony. (úsměv)

Co byste čtenářům popřál těsně před Vánoci?

Co mohu popřát? To, co se přeje pořád. Zachovejte si klid, zdravý rozum, neuhoňte se, mějte víru, mějte naději a v dnešní době také nepodléhejme nejrůznějším strašením. Věřme tomu, že to, co je před námi, je krásné.

Marian Jiří Husek

- narodil se 4. února 1966 ve Zlíně

- po vojně šel na teologická studia, následně na kněžství, jeho další vysokou školou bylo církevní právo

- knězem je třicet let, pětadvacet let soudcem na církevním soudu a také je řeholník, svoji duchovní rodinu má v klášteře v Praze na Strahově

- spravuje Římskokatolickou farnost u kostela svatého Jakuba Jihlava, jako farář je tu čtvrtým rokem
- jeho záliby jsou potápění, paragliding, vysokohorská turistika a hlavně víra

- obzvláště si oblíbil jedno z hesel jeho premonstrátského řádu: „Ad omne bonum opus parati“, tedy „Ke každému dobrému dílu připraven“