Úspěšný podnikatel žil v meziválečné době v Jamném na Jihlavsku. Přitom se vždy hlásil k německé národnosti a dělal zastupitele na magistrátu v Jihlavě. „On měl jako jediný auto, pořád ještě vypadalo jako kočár. Znal jsem se s jeho šoférem a ten říkal, že cestou do Jihlavy vždycky pod Rytířskem museli zastavit, on se převlékl do německého obleku, jeli na magistrát a na cestě zpátky se zase převlékl zpět,“ směje se pamětník Josef Vomela.

Richard Schiller byl významnou osobností - zasloužil se třeba o to, že Jamné bylo první vesnicí v okolí, kde měly domácnosti elektřinu. Podnikatel měl i krásnou pilu na kraji vesnice, tam zaměstnával místní. „Schiller to tu pozvedl na neuvěřitelnou úroveň. Moje prababička měla na pana Schillera ty nejlepší vzpomínky, i ostatní pamětníci vzpomínají, že měl ke všem lidský přístup,“ potvrzuje starosta Ľuboš Varhaník.

Pak začala druhá světová válka a podnikatel německého původu zachránil život mnoha lidem z Jamného. „Řekl, že cikáni jsou nepostradatelní a nepustil je na nucené práce do Německa. Podobně pomohl i dalším jamenským,“ vzpomíná Vomela. Po skončení války se však Schiller nedočkal vděku, spíše naopak. „Co vím z vyprávění, když přijeli Rusové, tak jeden z místních cikánů na něj ukazoval, že to je Němec. Schillerovi pak sebrali celou rodinu a odvezli ho do Jihlavy,“ pokračuje Vomela.

close Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili. info Zdroj: Deník zoom_in Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili. Nešťastný osud čekal i majetek podnikatele. Po roce 1945 se do Jamného dle pamětníka dostal národní správce Čapek z Vyskytné, který prý místo Jamné říkal Jemné a správně se jméno obce nikdy nenaučil. „Ten to dělal zodpovědně, bral si práci i domů,“ směje se s ironií v hlase Vomela a pokračuje: „Měl to pak všechno zaplatit, ale nikdy to neudělal. To bylo hrozný, co se všechno tehdy ztratilo. Když se přišel do zámku krátce po Schillerově vyhoštění podívat jeho přítel, místní farář Bohumil Simonides, byly tam prý jen holé zdi.“

Do hovoru se nyní zapojuje starosta. „To byl paradox té doby, že tu byla rodina vizionáře, který mohl vesnici posunout na úplně jinou úroveň, místní ho měli rádi, ctili ho,“ vypráví a pokračuje: „A nejednou se něco změnilo, několik občanů si náhle uvědomilo, že jsou Němci, což v té době bylo vnímáno tak, že jsou špatní. Ve vypjaté situaci byli vyhnáni. Navíc ještě celou jeho rodinu okradli, to je smutná pravda.“

I pila skončila, podle Vomely to bylo v pětapadesátém roce. V Jihlavě v té době totiž vznikly Dřevařské závody, a to byla velká konkurence, nehledě na snahu soustředit se na velkovýrobu. Přitom tehdejší pila měla řadu chytrých řešení. „Ono to nebylo špatně vymyšlený, tam byla šikmina, kde byly vyskládané klády, dělník do té klády kopl a ona sjela až dolů, na katr a jelo to,“ vybavuje si Vomela.

V tu dobu už byla několik let minulostí i cihelna. A cihly Schillerky se stávají vzácnost, najít jich lze už jen pár. „Nedávno jsem tu našel jednu, měla na sobě vytištěné S. Ale ve zdech jsou jich tu mraky. Celá místní čtvrť Vejpustek je postavená z těchto cihel, to byly totiž domky dělníků z cihelny. Je to kolonie a na konci je cihelna,“ popisuje Vomela.

Potomek známého podnikatele však do Jamného pravděpodobně ještě zavítal. „Myslím, že je to pravda, protože on sem přijel někdy po roce 1968, když se to uvolnilo. Přijel někdo v tyrolském klouboučku, podkolenkách, a koukal se na hráz,“ vybavuje si Vomela.