Součástí jízdy byla ukázka, jak trolejbus „shodí klacky“ před tím, než bude pokračovat na baterie. V dopravním podniku tomuto procesu říkají vytrolejování a lze po provést i za jízdy, pokud trolejbus nejede rychleji než třicet kilometrů v hodině.

Pro opačný postup, tedy natrolejování, je pak potřeba zastavit. Krátké speciální stříšky pomohou navést sběrače na troleje. Řidič přitom vše obsluhuje z vozu, nemusí vystupovat. Pokud tedy není problém, když nastal při první praktické ukázce. „Měli jsme velice nevhodné podmínky a stáli jsme bokem, trolejbus musí stát pod trolejí,“ vysvětlil řidič Zdeněk Sýkora.

Parciální trolejbus v jihlavské zoo, ilustrační foto
Jízdné v jihlavské MHD se zvyšovat nebude, přibudou další parciální trolejbusy

Podle šéfa dopravního podniku Radima Rovnera je parciální trolejbus ideálním řešením do příměstských částí. Je tichý, ekologický a přitom dostatečně hbitý. Trasa linky G má přitom spoustu variant, souvisí to se zájmem cestujících. „Může to být lehce matoucí, ale poznámka dole jasně řekne, který spoj kam jede. Linka G má ve směru do Antonínova Dolu tři možné končené,“ připomněl Rovner.

Nová trolejbusová trať je nejdelší souvislá trolejbusová trať vybudovaná v České republice za posledních dvacet let. Konkrétně je dlouhá bezmála šest kilometrů a vyšla na 134 milionů, přičemž 98 milionů pokryla evropská dotace. „Město zaplatilo zhruba šestatřicet milionů, z toho dvacet bylo za nové veřejné osvětlení,“ dodal Karel Trojan z městského odboru dopravy.