Léto mezi partou malých dětí. Takový prázdninový program měl sedmnáctiletý Václav Kolouch z Luk nad Jihlavou, který se zúčastnil letního tábora poprvé jako vedoucí. „Jezdím na tábor už odmala asi deset let. V té době dělali vedoucí ještě moje sestra a bratr s budoucí švagrovou. Naše táborová parta se ale časem skoro rozpadala a my vyrostli, tak jsem si řekl, že už je řada na mně, abych dělal vedoucího," vysvětluje, jak se k táboření dostal.

Ve své roli vedoucího mohl Václav uplatnit zkušenosti, které nasbíral v dobách, kdy na tábor jezdil ještě jako dítě. „Je to samozřejmě velký rozdíl, najednou jet jako vedoucí, a ne jako řadový táborník. Letos jsem dělal vedoucího poprvé, takže jsem měl možnost vidět tábor zase z jiné strany. Dopadla na mě starost s organizací a odpovědnost za děti, které jsme měli na starost, aby se jim nic nestalo, a hlavně se jim na táboře líbilo."

Václav měl s ostatními vedoucími na táboře skupinu dětí ve věku od pěti do osmi let. „Letos na poslední chvíli onemocnělo hodně dětí, takže jsme jich nakonec měli jen dvanáct. Vždycky ale jezdíme v malých skupinkách, můžeme se tak dětem víc věnovat individuálně a lépe je poznáme."

Společně táborníci strávili necelý týden na faře v Heralticích, kde se každoročně konají letní tábory pořádané louckou farností pod záštitou občanského sdružení Petrov pro práci s dětmi a mládeží brněnské diecéze. K dispozici je tu velká farní zahrada, místní hřiště a nedaleké lesy.

Tento tábor byl tematicky zaměřený na Ježíšovy zázraky. „Myslím, že je dobré, když se některé události z hodin náboženství připomenou zábavnou formou jinak než ve školním prostředí," říká Václav.

Běhání, zpívání a taky divadlo

Jednou z činností vedoucích bylo hraní biblických scén, prostřednictvím kterých dětem přibližovali jednotlivé události ze života Ježíše Krista. Divadlo bylo se vším všudy, včetně kostýmů a rekvizit. „Bavilo mě dětem události ukazovat pomocí hraných scének, tak si toho zapamatují víc než jen při vyprávění. Navíc jsme si u toho i my s vedoucími užili legraci."

Dny na táboře běžely v podobném rytmu, jen program byl vždy jiný. Každé ráno začínalo společnou modlitbou a teprve poté se snídalo. Červencové počasí přálo, a tak se jedlo venku. Potom už přišel na řadu samotný program, hrály se hry, zpívalo se s kytarou, vyprávělo se… „Děti si vždycky najdou několik her, které je hrozně baví, a pak nechtějí hrát nic jiného. Tentokrát to byla vybíjená, kámen nůžky a klobouk."

Táborníci byly rozděleni do skupinek a v bodovacích hrách sbírali body. Tyto hry byly vztaženy k tématu a stihly se dvě nebo tři denně. Poslední den u táboráku byli vyhlášení vítězové. Odměnu ale dostali všichni.

Aby si děti z tábora odnesly i něco s sebou na památku, došlo i na rukodělnou tvorbu. Například si z barevného papíru táborníci vystříhali berušky, které si přivázali na provázek a ten namotávali na tužku. Za nadšeného skandování se pak pořádaly závody berušek, spočívající v tom, kdo jako první namotá celý provázek až k berušce.

Asi nejnáročnější kreativní činností bylo batikování. Děti si navázaly trička a vedoucí je pak vařili v barvě, máchali a sušili venku na šňůře. Děti byly z výsledku nadšené a hrdě pak nosily trička na sobě.

Občas vyrazili táborníci do lesa nebo na hřiště, aby si zahráli hry v jiném prostředí.

Po večeři byla společná modlitba, děti se podívaly na Krkonošské pohádky a šly spát. Vedoucí se ještě večer vystřídali ve čtení pohádek na dobrou noc a to už byl konec táborového dne. Ale jen pro děti.

I když byly přečtené pohádky, děti ležely v postelích a pomalu usínaly, pro vedoucí den ještě nekončil. Program byl sice připravený už před táborem, ale každý večer bylo potřeba jej znovu projít a upřesnit, co se další den bude dělat.

Všichni budou mít na co vzpomínat

Na táboře vznikají nezapomenutelné chvíle. Za nejhezčí zážitek Václav považuje vodní bitvu. Nešli se s dětmi koupat do rybníku, ale na osvěžení jim napustili kbelíky s vodou, dali jim plastové kelímky a nechali je, ať po sobě na zahradě cákají vodou, samozřejmě v plavkách. Vyřádili se všichni, včetně vedoucích.

Poslední večer byl táborák, ještě jednou si všichni společně zazpívali, povyprávěli si o tom, co se jim na táboře nejvíc líbilo, a další den už byl ve znamení balení a odjezdu domů. „Myslím, že by děti na táboře klidně zůstaly déle, ale samozřejmě už se jim stýskalo po rodičích," hodnotí reakce dětí vedoucí.

A co nakonec na svoje táborové působení říká Václav? „Tábor byl super i z pohledu vedoucího, myslím, že se nám program vydařil. Počasí nám přálo, a hlavně jsme byli skvělá parta."

MARTINA MÁTLOVÁ