Poslal všechny požadované informace společně s mojí fotografií na uvedený email a po chvíli mi napsali, že o moje účinkování ve filmu mají zájem a že mě přijímají. Po předchozích nabídkách na natáčení jsem měl obavu, že na mě nebudou mít kostým v mé konfekční velikosti S a proto jsem zavolal do agentury. Paní z agentury byla velice milá, oznámila mi, že si na kostýmové zkoušce určitě vyberu mnoho kostýmů a informovala mě také o možnosti, že bych mohl natáčet všechny tři uvedené dny.

Asi po dvou týdnech čekání jsem byl pozván na kostýmovou zkoušku, která se konala den před prvním ze tří natáčecích dnů v Jindřichově Hradci. Společně s dvěma spolužačkami, které byly na kostýmovou zkoušku také pozvány, jsme si zamluvili penzion na čtyři noci v centru města a vydali jsme se do Hradce na kostýmovou zkoušku.

Po delším bloudění po Jindřichově Hradci jsme se dostali na zámek, kde zkouška probíhala. Asi stovce lidí pořadatelé sdělili, aby se usadili v prostorném sálu a vyčkali, než si je zavolají. Po přibližně půl hodině čekání do sálu přišla skupinka lidí, která si začala na nás – zájemce o role – ukazovat a začali si vybírat obsazení do rolí dvorních dam či stráží. „Tak tenhle, ať jde rovnou domů," šokoval všechny přítomné jeden ze skupinky výběrčích, kterému se nehodil pozvaný muž. Výběrčí pokračoval dál v hledání správných tváří, následně vybrané oddělil od nás čekajících a sdělil jim, aby si chodili postupně zkoušet kostýmy.

NEKONEČNÉ ČEKÁNÍ

Společně s dalšími lidmi jsme dál čekali v místnosti. Během čekání jsme se stihli seznámit se skupinkou tří dívek, které také čekaly již delší dobu. „Já takhle jezdím natáčet filmy a hraji i v divadle, ale toto se mi ještě nestalo. Přijde mi to jako urážka, protože my si uděláme čas a potom tady musíme čekat a ještě vůbec nevíme, zda budeme ve filmu hrát. Myslela jsem si, že když mi napsali zprávu o přijetí, že půjdu zkoušet kostýmy a ne že půjdu na konkurz na komparz," sdělila mi jedna z dívek. Po třech a půl hodinách přišla paní pro všechny čekající muže, aby si mohli jít vyzkoušet kostým na opilce. Všechny si nás u kostýmů seřadili do řady a muž, který vybíral předešlé obsazení jen ukazoval prstem a říkal: „Ten ať jde domů, toho beru, ten ať je hned pryč, toho nechci a vy ostatní tady taky nemáte co dělat." Většina mužů společně se mnou se tedy odebrala do místnosti pro čekající, aby si vzala věci a šla domů. Po domluvě se spolužačkami jsme všichni odešli, zrušili jsme si rezervaci pokojů na penzionu a naštvaní odjeli domů.

Samozřejmě, že vybraní lidé budou hodnotit kostýmovou zkoušku pozitivně, ale i takhle to může dopadnout. Já jsem se po této zkušenosti rozhodl být věrný divadlu. Po divadelních prázdninách se totiž vracím do rolí opilce a vojáka, které hraji v hudební komedii Horáckého divadla Zvonokosy.

TOMÁŠ KUCEJ