Marcel Hofman z Jindřichova Hradce chtěl původně jít studovat obor kuchař/číšník, jenže to nevyšlo. Zrovna se ale otevírala nová pivovarská škola přímo pod českobudějovickým Budvarem, a tak bylo jasno. „Byli jsme první nástupní ročník, bez knížek a teorie. Učil nás bývalý sládek, který celý život strávil v pivovaru. Díky němu umím to, co umím, a z jeho školy těžím dodnes,“ vzpomíná Marcel Hofman. Po škole nastoupil do třeboňského Regentu a prošel si kolečkem od mytí sudů a tanků přes sladovnu a spilku až do varny. Po dvanácti letech v Třeboni zamířil do Jindřichova Hradce, později se dostal do Malešova u Kutné Hory.

A právě v Malešově se mu otevřela další profesní možnost. V pivovaru zrovna montovali novou technologii a Marcel Hofman vařil jalové pivo, které se používá před zahájením provozu. Seznámil se s Rusem, který chtěl otevřít minipivovar na Sachalinu, nabíral zkušenosti v Česku a shodou okolností hledal i sládka. „Plácli jsme si. Za tři čtvrtě roku jsem poprvé cestoval na Dálný východ. Ostrov se nachází sto kilometrů od Japonska. Já jsem vůbec netušil, kam jedu, co mě čeká. Byla to výzva. Pět neděl jsem trávil doma, deset dní tam. Nyní na Sachalin létám jednou za tři měsíce. Našel jsem si tam přátele a moc rád se tam vracím,“ vysvětluje Hofman.

Na ostrově se setkal s úplně jinou mentalitou. Než našel někoho, kdo by jeho práci převzal, chvíli to trvalo. Podařilo se to až s devátým zájemcem. „Rusům chybí určitá pokora a jejich heslem je Něprežívaj! neboli Neřeš to! Jenže tohle u řemesla, a vaření piva zvlášť, nefunguje,“ dodává Hofman. Nějakou dobu sládek pracoval v Pivovaru Trojan v Telči, nyní bude vařit pivo v Panském dvoře Telč. „Základem budou ležáky, desítka, jedenáctka a dvanáctka, lidem chutnají nejvíce. Ale budeme si i hrát a zkoušet speciály. Výhodou malého pivovaru je, že se nabídka může měnit každý měsíc nebo dva,“ uzavírá sládek.