Vystřihl si roli dvořana, i když původě to vypadalo na ministranta. Konkrétně šlo o scénu, kdy si sedmiletý Karel IV. bere za manželku stejně starou Blanku z Valois. Scéna se natáčela v třebíčské bazilice svatého Prokopa.

Jak jste se k natáčení dostal?
Díky kolegovi z práce. Četl v novinách, že Česká televize hledá v Třebíči komparz, a že hledají někoho vousatého a přírodního. Tak mi kolega řekl, kamaráde, to je role přesně pro tebe, bude z tebe televizní hvězda, a tak jsem tam  s ním jen tak ze srandy vyrazil. (úsměv)

Jak konkurz v Třebíči probíhal?
Konal se od desíti do osmnácti hodin v Třebíči na náměstí. Já jsem tam přijel kolem patnácté  hodiny a už jsem byl tří stý na řadě.  Vyplnil jsem dotazník, vyfotil jsem se a tím to pro mě skončilo.

A pak to pokračovalo jak?
Přišla mi smska s tím, že mě do filmu vybrali a že se mám dostavit na kostýmní zkoušku.

Co na to váš kolega?
Ten se smál a říkal, že je odteď můj manažer. (úsměv)  Moje okolí si ze mě začalo utahovat, kdo ví, co to je za roli, a podobné srandičky.

A jak probíhala kostýmní zkouška?
No, prvně mi řekli, že se musím oholit, že budu dělat ministranta. To se mi moc nechtělo, protože když se oholím, tak vypadám na sedmnáct let. (smích)  Pak mi ale v maskérně našli luxusní kudrnatou paruku, nasadili mi ji a chlápek z maskérny povídá, no to je úplně dokonalý dvořan, toho bereme. A vyhodil kluka přede mnou. Pak jsem si vystál frontu a zkusil kostým.

Jak takový kostým dvořana vypadá?
Prvně jsem si musel obléknout tmavě fialové punčocháče, což mě trochu vyděsilo. Pak mě navlékli do takové jakoby noční šedé košile, kterou jsem měl až po kotníky, takže punčocháče stejně nebyly vidět, ale asi co kdyby náhodou… (úsměv) Na to jsem si oblékl tmavě modrý plášť se šedivým lemováním. Na to límec a nakonec mi na krk navlékli obří řetěz.

A jak to bylo s botami?
Boty, co jsem si zkoušel, mi připadaly tak, že to jsou snad dvacítky, a ne deset a půlky, co mám. Nakonec mi ale našli pouze o dvě čísla větší.

To bylo na kostýmní zkoušce všechno?
Ano, ke kostýmu si připsali moje jméno s číslem, číslo mi dali a druhý den jsem se s ním měl dostavit na natáčení.

A jak probíhalo samotné natáčení?
Už jen kostýmní zkouška trvala asi dvě hodiny. Natáčení zabralo celý den, tedy od osmi ráno do osmnácti hodin. A to se jedná pouze o necelou minutu filmu. Šlo o scénu, kdy se sedmiletý Karel IV. žení se stejně starou Blankou. Celá scéna se odehrávala v třebíčské bazilice.

Jaký byl váš úkol?
Devadesát procent komparzistů tvořilo špalír, kterým vede král, tedy otec nevěsty, Blanku k oltáři. Uklonili jsme se jim, pak jsme stáli na svém místě a při obřadu jsme opakovali latinské in nomine patris et filii et spiritus sancti, tedy ve jménu otce i syna i ducha svatého. Nakonec jsme všichni řekli amen a tím to pro nás končilo.

Bavilo vás to?
Bylo zajímavé vidět všechny ty kamery, jak se pracuje u filmu, ale bylo to všechno strašně zdlouhavé, hlavně pro nás komparzisty. Kdybych hrál hlavní roli, bylo by to jiné. (smích) Pobavilo mě třeba, že při příchodu na natáčení se jeden kolega dvořan zeptal, kdy bude oběd. Paní z produkce mu odpověděla: „My jsme Česká televize, a ne americký film a Hollywood. Vezměte si peníze a můžete se jít najíst do auta, kde je catering."  (smích) Ale drobné občerstvení bylo k dispozici po celou dobu u kostela.

Překvapilo vás něco?
Ano, že jsem za to dostal sedm set korun. Měl jsem podepsat nějaké papíry, kde jsem čekal, že bude jen to, že  souhlasím s tím, že jsem natočený. Pak produkční řekl, že kdo byl šikovný, dostane kapesné. Tak jsem se smál, ale když mi sundávali paruku, což mimochodem nesmírně bolelo, peníze jsem dostal.

Jak to, že sundávání paruky bolelo?
Protože mi ji přilepili nějakým lepidlem. Takže nejdřív mi sundávali paruku a pak ještě to lepidlo, to mi z hlavy čistili nějakým lihem. Při natáčení mi paruku asi dvacetkrát upravovali, protože byla starší a hodně se vlnila, a oni ji nechtěli mít tak vlnitou. Pořád mi to namáčeli a rovnali. Dostal jsem přezdívku beránek.Volali na mě, beránku, pojď na úpravu, ale makeup jsem neměl (smích).