Průvodcem v areálu je Abraham Hofhanzl, který se o něj také stará. Nijak netají, že se inspiroval na rakouských farmách. Chová skot, maso z plemen Aberdeen Angus a Piemont pak také prodává. Má sad, zkoušel i vyrábět alkoholický nápoj cider, stejně jako zpracovávat mák. U mlýna jsou také včely. „Každý rok sklidíme tři bedny broskví, a to nejsem vzorný pěstitel, spíš naopak,“ komentuje úvodem Hofhanzl.

Kromě památek zapsaných na seznamu UNESCO nově nabízí Vysočina také zážitky z venkova. Ilustrační foto.
Vysočině čouhá sláma z bot a chce toho využít: láká turisty na zážitky z venkova

Kolem mlýna je spousta vody. V jednom z proudů je i turbína, ale není spuštěná. Nemá to prý cenu při porovnání s energií vzniklé z několika fotovoltaických panelů nově instalovaných na střeše. „Ryby tam také máme, ale pravidelně nám sem na ně chodí vydra. Kamarádi si do spodního rybníčku dali osmdesát kaprů. Já tam měsíc nešel a nezůstal tam ani jeden,“ pamatuje si pan domácí.

Zájemci se mohou v mlýně také ubytovat. Prostory lidé často vyhledávají i pro svatební hostiny. Ty jsou v mlýně od dubna do října každý víkend, někdy i v týdnu. Hofhanzl vzpomíná na veselku, kdy byla nevěsta z Čech a ženich z Irska. Svatebčané tehdy zvládli vypít osm sudů piva. „A to byla běžně velká svatba, sto lidí. Obvykle jim stačí kolem dvou sudů,“ říká pro porovnání Hofhanzl.

Zdroj: Deník/Martin Singr

V horní společenské místnosti pak jsou stanovená pravidla, že pánové poslouchají nevěsty, hlavně co se týče uspořádání stolů. „Už dvakrát nebo třikrát se tu kvůli tomu pohádali,“ usmívá se Hofhanzl.

Jeho děda koupil mlýn po převratu. „V té době byl mlýn skoro dvacet let téměř nevyužívaný. Bydlel tu pán, který dost pil a všechno tu bylo zarostlé,“ vzpomíná na začátky Hofhanzl. Rozsáhlá rekonstrukce mlýna se datuje do let 2006 až 2016. Jako první přišla na řadu oprava mlýnu. Po dvou letech pak přišel na řadu dvůr.