Bystřil oči na střechy domů a do černi uliček, zda někde nesvítí zlověstné plamínky rodícího se požáru. To pak skočil do svojí komůrky pro polnici a troubil, zvonil a volal na poplach. Práce měl nad hlavu. Vytruboval časová znamení, vartoval před lapky a nepřáteli, fanfárou vítal vzácné hosty a denně musel nejméně jednou sejít z věže do ulic a zpátky vyšlapat 174 příkrých schodů.

Panovala krutá doba, nouze a drahota. Ze země po bitvě na Bílé hoře prchaly tisíce evangelíků. „Peníze chybí, válka pustoší zemi a nohy než mi doslouží, pořídím si bydlení někde pěkně při zemi,“ řekl si. Srdnatě vykročil na jihlavskou radnici a žádal přes zlé časy o zvýšení platu. „Fara pomáhala ze všech sil. Na Zelený čtvrtek roku 1624 se rozdávaly podpory chudým. Bylo jich tolik a tak o podporu stáli, že vzali faru zběsilým útokem a v mačkanici byly čtyři osoby na smrt ušlapány,“ uvedl svého času jihlavský duchovní Oldřich Med. „Válka přinášela mnohé jiné bolesti. Jen co oko trochu pookřálo o Božím těle, kdy poprvé po mnoha letech vyšly do průvodu všechny cechy se svými prapory, hemžilo se jihlavské náměstí císařskými rejtary, kteří pak v domech rekvírovali kdeco. A poněvadž se jim zdálo, že město není k nim dost vlídné, zajali a věznili o chlebu a vodě odpovědného radního. A v srpnu vypukl mor a fara téměř celá vymřela,“ potvrzují Svatojakubské anály.

Zda Adam Lang dostal přidáno, není jisté. Věžník je v historických pramenech zmiňován poprvé v roce 1561. Tuto funkci v Jihlavě zrušili roku 1924. Poslední obyvatel opustil kostelní věž sv. Jakuba v roce 1949.