Lepí papírové modely. Trpělivost dle svých slov nemá žádnou, přesto je jeho půda plná krabic, ve kterých se nacházejí malé vrtulníky, letadla, autíčka, záchranářské a hasičské vozy, autobusy, kombajny a jeřáby, ale i makety hradů a zámků. To všechno je vyrobeno jenom za pomoci lepidla a papíru.

„Začal jsem s tím už na základní škole. Bylo mi asi deset let. Kupoval jsem si časopis ABC, ve kterém tyhle modely byly. Tenkrát stál jen tři koruny, dneska už je ale cenově úplně jinde," řekl Vlásek a ukázal na autíčka, která dříve dodávala pečivo, kombajny, nákladní auta a staré škodovky. „Ty jsou z ábíčka. Byla to celá kolekce, kterou navrhoval modelář Weiner. Dneska už je to rarita."

Pět set modelů z Vláskovy dílny mohli zájemci vidět i v Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují. „Když si pro ně přijeli, nedokázala, jsem žádné vybrat. Říkal jsem si, tohle je pokroucené, tohle taky, co já jim dám. Když ale viděli, kolik toho doma mám, poznamenali, že si mám udělat i svou vlastní výstavu," uvedl Vlásek. A to se mu i podařilo. Poslední lednový víkend ukázal svou neskromnou sbírku veřejnosti ve své obci, v Opatově.

V lepení modeláře neomezuje ani to, že mu v minulosti kdosi na vojně prostřelil ruku. Má proto omezenou hybnost jednoho prstu na levé ruce. S vytvářením modelů si ale dokáže hravě poradit i tak. „Použiji třeba pinzetu. Modely si navíc tisknu ve větší velikosti než jiní. Jsem v kontaktu přímo s modeláři, kteří je vytváří, takže když je model moc malý, poprosím je, aby mi ho zvětšili," zmínil se Vlásek a dodal, že jsou i takoví modeláři, kteří jsou schopni vyrobit z papíru malý autobus, ve kterém jsou vidět i sedačky, volant a další vybavení.

„Na to nemám trpělivost. Vlastně ji nemám skoro vůbec," poznamenal Vlásek. Když byl v deváté třídě, uspěl se svým koníčkem i v krajském kole soutěže v tvořivosti.

„Vyrobil jsem Pražský hrad, který měl něco kolem půl metru," zmínil se. Po škole však se svým koníčkem ustal. „Na učilišti na to nebyl čas. Pak přišla vojna, a tak jsem se k lepení dostal zase, až když se nám se ženou narodily děti. Dával jsem jim modely i do školky, abych se jich zbavoval a nemusel je skladovat doma," zavzpomínal Vlásek. Prostor je to, s čím modelář bojuje neustále. „Hrady a zámky například moc rád nelepím. Jsou moc velké a já je nemám ani kam dávat. Nadšeně se proto na ně netváří ani manželka.

Lepení je v naší domácnosti trochu na obtíž. Všude samy, papír, lepidlo a špendlíky," pousmál se Vlásek.

Dnes je Vláskovi pětapadesát let. Lepením prý stráví mnoho času, a to také kvůli zdravotním problémům, které mu brání vykonávat těžkou práci. „Na jednom autíčku či letadélku pracuji i tři dny. Mám rozdělané třeba tři najednou. Nejdřív to totiž musíte vytisknout, vystřihnout, zohýbat, slepit, počkat až to proschne a potom přilepit další části. Někdy se mi stane, že třeba čtyřikrát model vyhodím, než se mi ho podaří slepit tak, abych s tím byl spokojený. Nejvíc mě naštve, když se mi papír zkroutí," poznamenal Vlásek.

Modelář z Opatova vyrábí pouze z papíru. „Zkoušel jsem i něco jiného, ale příliš mě to nebavilo. Kromě toho je to mnohem nákladnější, a když to pokazíte, nemůžete to jednoduše vytisknout znovu," zmínil. Předlohy pro modely si buď kupuje, nebo mu je posílají známí, kteří je sami vytvářejí. Některé lepí přímo na poptávku. Pro jednu firmu totiž testuje, zda jsou modely správně navrženy.

S dalšími nadšenci s podobnou zálibou se pravidelně setkává ve Dvoře Králové nad Labem na výstavě modelářů. „Často se tam dostanu i k limitovaným edicím. To jsou modely, které nikdo nemá, vyrábí se jen pro nás. To mě vždy potěší," pochlubil se Vlásek. Do budoucna uvažuje i o tom, že by se nechal zapsat i do knihy rekordů.

IVANA HOLZBAUEROVÁ