V létě se většina studentů vrhne do práce, aby si mohli vydělat pár korun na prázdninové zážitky. Už k tradičním brigádám patří práce barmana či barmanky. Něco jiného je ale obsluhovat za barem v běžné hospodě a úplně odlišné zážitky zprostředkovává práce barmanky na parašutistických akcích. Studentka vysoké školy Adéla Prokšová z Jihlavy pracuje za barem na jihlavském letišti 
v Henčově, a to ve chvílích, kdy mnozí lidé zkoušejí své štěstí při tandemových i sportovních seskocích.

Je tak svědkyní nervozity těch, kdo se k seskoku chystají i obav blízkých, kteří přišli skokana podpořit. Sama jejich pocitům moc dobře rozumí, protože se ke své práci dostala právě díky své zálibě 
v parašutismu. „Nyní už mám za sebou asi sto seskoků, ale když jsem měla skočit poprvé, samozřejmě jsem se hrozně bála. Prvních deset seskoků jsem si nadávala, že jsem do toho letadla vůbec vlezla," popisuje své zážitky Adéla.

Poprvé skočila v osmnácti, kdy ji k tomu dotlačil její tehdejší přítel. Postupně objevila kouzlo letu vzduchem, seznamovala se s lidmi od tandemových seskoků a rozhodla se, že jim bude při jejich práci vypomáhat.

Už tři roky se stará o to, aby lidé, co si přijdou zaskákat, nebo se jen podívat, jak někdo jiný projevuje svou odvahu, měli co pít i jíst. „Moje hlavní práce je za barem, ale někdy také vařím, protože nás je 
k obsluze celkem málo," přibližuje náplň své práce. Pro návštěvníky jihlavského letiště připravuje řízky s bramborem, šunkofleky, guláš – tradiční oblíbená česká jídla. Někdy jí při tom pomáhají lidé, kteří se starají o tandemové seskoky.

Práce mladé brigádnice začíná již ráno, kdy v osm chystá snídaně. Na letišti pak zůstává až do večera, někdy se dokonce celá akce protáhne až do rána.

Obliba seskoků stále roste

Seskoky padákem se konají většinou od května do října. Obvykle se skáče od pátku do neděle, ale když přijedou parašutisté na soustředění, lítají padáky vzduchem celý týden. Nejvíce se však skáče v létě, protože to je pro parašutisty nejlepší počasí. Když prší či fouká silný vítr, nelze z pochopitelných důvodů skok padákem realizovat.

Letošní léto seskokům přálo. Panovalo teplé a suché počasí, takže letů padákem bylo opravdu hodně. Adéla tak tuto sezonu hodnotí zatím velmi příznivě. Dokonce se domnívá, že zájemců o parašutismus přibývá. „Myslím, že lidé chtějí vyzkoušet něco nového. Mám pocit, že obliba adrenalinových sportů v posledních letech roste," tvrdí.

Přímo na Henčov vede cyklostezka, takže cyklisté se tu často zastaví a třeba se i rozhodnou vyzkoušet si seskok. Skok z letadla je také poměrně oblíbeným dárkem. Skokana pak přijde podpořit celá rodina, přátelé, to se pak barmanka musí za barem pěkně otáčet. „Lidé si často dají panáka poté, co skočí, protože mají radost, že se jim to podařilo. Někdy se jim u nás tak zalíbí, že chtějí zůstat až do rána," směje se Adéla. Před samotným seskokem však parašutisté ani piloti pochopitelně žádný alkohol pít nesmějí.

Když někdo skáče poprvé, je samozřejmě velmi nervózní, 
v této chvíli se musí poprat se svým strachem a překonat sám sebe. Mladá studentka však může i ze své vlastní zkušenosti říct, že většina lidí si to pak chce vyzkoušet znovu.

Volný pád je skutečný adrenalin

Uskutečnit skok padákem z letadla je možno z různé výšky. Skáče se z 1 200 metrů, dvou, dokonce i tří kilometrů. „Skok ze tří kilometrů považuji za nejlepší, protože člověk letí volným pádem skoro minutu, což je skutečný adrenalin," míní dívka.

Za jednu z velkých výhod své práce považuje Adéla právě skutečnost, že si může čas od času skočit. Dostává také na seskoky slevu. Kromě toho si užívá setkání s velkým množstvím lidí. „Mám to tu opravdu ráda, je tu skvělý kolektiv a dělám to, co mě baví," libuje si.

Dva měsíce také pracovala na recepci Skydive arény 
v Praze, kde je možné si ve speciálním tunelu vyzkoušet prožitek volného pádu. „Tam se člověk může rychle zdokonalit v pohybu ve vzduchu. Seskoky padákem jsou ale lepší," myslí si.

Když se poprvé odhodlala skočit padákem, vyzkoušela takzvaný tandemový seskok, což znamená, že člověk skáče ve dvojici se zkušeným instruktorem a sám se v podstatě nemusí o nic starat. Nyní se již věnuje sportovnímu skákání, kdy je člověk odkázán sám na sebe a třeba si zkouší ve vzduchu různé formace. „Pokud skáče více lidí, mohou zkoušet na obloze vytvářet obrazce. To není nic lehkého, protože každý je jinak těžký, 
a tak se může snášet k zemi různou rychlostí," vysvětluje. Když člověk skáče sám, může zas let využít ke zkoušení přemetů, kotoulů – to podle studentčiných slov patří k těm snadnějším úkonům, které lze ve vzduchu předvést. Za nejtěžší pak považuje naučit se padat hlavou dolů.

Na letišti v Henčově může Adéla sledovat mnoho věcí. Nemusí se vždy jednat jenom o parašutisty, jejich akrobatické kousky a davy zvědavých lidí, kteří se zájmem sledují jejich snažení. Někdy také lidé realizující skoky padákem a jejich pomocníci pozvou na letiště kapelu a uspořádají nějaký festival. To je pak, panečku, veselo!

BLANKA FIŠAROVÁ