Když jsem tedy zjistila, že budu řídit autobus a kamion, byť jen 10 minut, moje nadšení příliš velké nebylo. Obrovský kolos na kolech a obří volant? To nikdy v mých snech nebylo. A nic se na tom nezměnilo ani včera, po příchodu do areálu společnosti Icom transport, která v rámci dne otevřených dveří umožnila zájemcům vyzkoušet jízdu v jednom ze svých vozů. Při pohledu na autobus, který se najednou zdál mnohem delší a širší, mě přešla legrace a začala jsem přemýšlet, jestli je firma pojištěná a co se stane, když někoho přejedu. „Chceme veřejnosti ukázat, jak je jednoduché naše vozy řídit. Řidiči osobních aut jsou také mnohem tolerantnější, když si vyzkouší, co to vlastně obnáší,“ vysvětlila mi Kateřina Kratochvílová, předsedkyně představenstva.

Vedoucí turistických a informačních center v Třebíči Dáša Juráňová.
Turistická informační centra na Vysočině jsou podle soutěže aktivní

Po dodání odvahy jsem konečně vyšplhala do kabiny kamionu. Přivítal mě instruktor z autoškoly, který mi začal vysvětlovat jak si nastavit volant a sedačku,jak nastartovat,zkrátka vše potřebné. Po počátečních zmatcích s chybějící spojkou a šlápnutí na pedálu plynu místo brzdy, jsem konečně nastartovala a rozjela se na dráhu vytvoření z dopravních kuželů. A najednou jsem zjistila, že je to jednodušší než řízení osobního auta, vlastně nemusím skoro nic dělat a ještě na všechno vidím. Nikdy jsem nečekala, že se mi to bude líbit. Z malé baletky se rázem stal upocený chlap snídající hamburger u dálnice. A vlastně proč ne?

Po této zkušenosti už jsem do autobusu nastupovala poměrně sebejistě. Postup byl stejný, ale řízení zde už bylo klasické se spojkou a řadicí pákou. Jediným problémem byly kola, která nejsou přímo pod řidičem, ale dva metry za ním, proto stroj reaguje trošku jinak. Tady se pocit euforie ale nedostavil. Nedokázala jsem si představit sebe jako řidičku autobusu a mít každý den v rukou osudy cestujících. Zato s kamionem bych klidně i jezdila a prý bych i mohla. Všechny kužely totiž zůstaly na svém místě.

Markéta Jelínková