Průměrný počet žehů za měsíc se tady za normálních okolností pohybuje maximálně kolem 170. To se teď ale změnilo. „Počítáme, že do konce měsíce se dostaneme přes tři sta. Jen za první dva listopadové týdny jsme jich měli dvě stě,“ přemítal Málek.
Počet žehů v jihlavském krematoriu
* průměr: 150-170
* září: 165
* říjen: 218
* první polovina listopadu: 200
Museli proto posílit směny. „Běžně jedeme jen na jednu, teď musíme na dvě. Pracujeme i ve státní svátky,“ informoval Málek. „V případě potřeby můžeme zahájit nepřetržitý provoz a jet i o víkendu,“ dodal.
Dostávají se však na horní limit kapacity prostorů, kde nebožtíky uchovávají. Ty pojmou pět desítek těl. „Naštěstí jsme tady před necelým rokem udělali rozsáhlou rekonstrukci, takže teď můžeme využívat jak chladící, tak mrazící komory. Standardně používáme jen chladící,“ vysvětlil Málek.
Mělo by se více pohřbívat do země
O pomoc je žádali už i z táborského krematoria. „Bohužel jsme je museli odmítnout. Sami sice výpomoc nepotřebujeme, ale jsme na hraně, tak nemůžeme přijímat ještě další kraj,“ prozradil Málek.
Například Petr Jelen z Pelhřimovska si myslí, že krematoria jsou přetěžována zbytečně. „Podle mě by se mělo více pohřbívat do země. S kopáním hrobů by mohli pomáhat třeba i nezaměstnaní, a vyřešili by tak přísun financí v době koronaviru,“ zamyslel se mladý muž.
Právě Covid se na celé situaci podepsal nejvíce. „Pozitivních bylo padesát procent zemřelých. To s sebou přináší i různá opatření. Neupravujeme je ani neoblékáme a není možné při obřadu otevřít rakev. Jsou v hermeticky uzavřeném vaku a s tělem už se nemanipuluje,“ sdělil Málek.
Koronavirus se totiž může přenášet i po smrti. „Bohužel i po úmrtí je riziko přenosu infekce vysoké,“ potvrdila mluvčí jihlavské nemocnice Monika Zachrlová.
Neznamená to však, že by takovýto člověk nemohl být pohřbený nebo spálený s něčím, co měl rád. „Pokud mu rodina přeci jen chce na poslední cestu dát nějaký vzpomínkový předmět, tak se přiloží do rakve, ale neotevírá se ten vak,“ přiblížil současnou situaci Málek.
Stále více pozůstalých ale dává přednost rozloučení bez smutečního obřadu. „Je to tak půl napůl. Kapacita obřadní síně je snížená na deset, de facto devět, protože desátý je obřadník, tak řada rodin využívá možnost pouze spálení a pak si jen vyzvednou urnu,“ nastínil Málek.
Jednou z nich je třeba Alena Tomanová z Jihlavy. „Nedávno nám zemřel dědeček. Podle jakého klíče ale máme rozhodnout o tom, kdo na obřad může a kdo ne? Rozhodli jsme se proto, že rozloučení s rodinou necháme na později,“ svěřila se paní Alena.
