Proti přibývajícím rokům bojují tím nejlepším možným způsobem. Pořád mají životní plány, pořád chtějí něco dělat, být mezi lidmi.

Na Jihlavsku kandidují čtyři osmdesátníci. V krajském městě i v malé vesničce. Tři muži a jedna žena.

Jedenaosmdesátiletý Zdeněk Smutný z Jihlavy je druhým nejstarším kandidátem. Před čtyřmi roky se těsně do zastupitelstva nedostal, letos figuruje na kandidátce ČSSD znovu, z třicáté příčky to bude mít možná ještě těžší. „Už jsem kandidovat nechtěl, ale řekli mi, že jestli chci něco prosadit, tak musím bojovat. Tak jdu do voleb i letos," říká Zdeněk Smutný, který poslední dvě desetiletí spojil nejen s ČSSD, ale i s úsilím za zlepšení života seniorů. Stále se angažuje v krajské radě seniorů i v jihlavském svazu důchodců. „Už by se měli práce ujmout mladší, vždyť my bojujeme za lidi, kterým je padesát šedesát a nemohou sehnat práci," poukazuje na důležité společenské téma dneška.

Energii a chuť bere díky tomu, že celý život sportoval, což je další téma, jemuž se v komunální politice věnuje. A že se jako jihlavský krajský rozhlasák musel pořád učit nové věci. „Byl jsem a pořád mezi lidmi a to vlastně platí i dneska. A práce rozhlasáka vyžadovala široký záběr, celý život jsem se učil," vypráví Zdeněk Smutný, který před novinářskou dráhou působil jako letecký meteorolog i publicista.

Ještě o rok starší je Miloslav Talpa z Třeště, který kandiduje rovněž za ČSSD. „Bránil jsem se, ale marně. Na druhé straně jsem od začátku devadesátých let v ČSSD, chci, aby naše strana ve volbách uspěla," vysvětluje Miloslav Talpa. Kandidoval i před čtyřmi roky, zastupitelem ale nikdy nebyl.

Stárnutí se brání aktivním životem i teď po osmdesátce. „Deset let vedu v Třešti klub seniorů. Už bych to rád předal, ale náhradu nemohu najít," popisuje vcelku obvyklý úděl Miloslav Talpa, který před odchodem do důchodu pracoval celý život jako učitel. Vlastně před odchodem do důchodu… Vždyť na školách jako kantor zaskakoval ještě před šesti lety! „O školství a kulturu se zajímám vlastně pořád," doplňuje povídání Miloslav Talpa.

Osmdesátiletý Miroslav Lukáš z Plander kandiduje popáté, v komunální politice působí už čtyři volební období. „Občané mne přemluvili a já jsem neprozřetelně kývl. Na malé vesnici je vždy problém najít někoho, kdo chce téměř zadarmo pro obec pracovat," připomíná, jak se do politiky dostal.

V současnosti má ještě jeden primát. V osmdesáti letech jde do voleb jako starosta. Na kandidátce sdružení Pro obec Plandry je letos dvojkou a věří, že po volbách už úřad předá svému nástupci. „Již jsem vůbec kandidovat nechtěl, ale když mne tolik občanů o to žádalo, tak jsem svolil, abych novému vedení alespoň pomohl rozjet všechny činnosti, které jsou pro chod obce potřebné. A není jich málo," vysvětluje svoji letošní kandidaturu.

Roky, stejně jako jiní aktivní osmdesátníci, tak nějak nepočítá. „Já si to ani neuvědomuji, protože pracuji od rána do večera a nemám čas, přemýšlet, kolik je mi let. Lidé říkají, že jsem workholik a asi na tom něco bude," přemítá Miroslav Lukáš.

A připomíná, jak to při skutečné samosprávě malé obce pořád chodí. „Starosta na malé obci má na starost všechny oblasti. Tady to nemáte komu přidělit, jako ve městě, kde na každou oblast máte aparát," dodává Miroslav Lukáš.

Osmdesátiny oslavila rovněž Světluška Peroutková z Vanůvku, jedné z vůbec nejmenších obcí na Jihlavsku. „Tady nás už nežije ani čtyřicet. Teď se tady ale narodila čtyři mrňata, tak se to možná změní," říká nejstarší kandidující žena na Jihlavsku.

Členkou sedmičlenného zastupitelstva je i v současnosti, stejně jako ostatní kandiduje jako nezávislá kandidátka. „Přišli jsme sem do Vanůvku před třiapadesáti lety, od té doby se pořád nějak angažuji," vzpomíná Světluška Peroutková.

Před odchodem do důchodu pracovala v kanceláři státních lesů. „V malém jsme zkoušeli i hospodařit, tak jak to na vsi chodí," doplňuje.

Důvod, proč znovu kandiduje, je podle ní docela samozřejmý a prostý. „Mám to tady ráda," uzavírá Světluška Peroutková.