Tento pětatřicetiletý rodák z Čenkova u Třeště totiž jen několik dní před vznikem československé republiky spáchal sebevraždu. Došlo k tomu poté, co mu při bojích v Rusku jeho jednotka odmítla poslušnost. Vojáky jeho smrt natolik otřásla, že nakonec jeho příkaz splnili.

„Představitelé Třeště, Sokolové i další lidé se v neděli sešli u Švecova hrobu při krátkém pietním aktu. Starosta měl proslov, poté všichni společně položili na hrob věnce. Jak je vidět, jsou tam další věnce, rodina měla nedávno pohřeb,“ přiblížila Marie Kameníková z třešťského muzejního spolku.

Josef Jiří Švec se narodil 19. července 1883. Byl učitel tělocviku, sokolský pracovník, legionář a plukovník legií v Rusku, kde přijal pravoslaví. Ještě před svou vojenskou kariérou působil osm let na obecné škole v Třebíči, kde patřil k významným propagátorům sokolských myšlenek.

Největší slávu si získal jako velitel osmé roty 1. střeleckého pluku. V červnu 1917 úspěšně bojoval se svou rotou v bitvě u Zborova, za což byl povýšen. Následovaly další úspěchy. V polovině října 1918 se už jako plukovník stal velitelem celé 1. divize. „Poté, co mu 24. října 1918 ve stanici Aksakovo jeho podřízení pod vlivem komunistického agitátora Jana Vodičky vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz vytlačit přesilu bolševiků z linie u Buzuluku, spáchal ve tři hodiny ráno 25. října 1918 sebevraždu. Výstřel z pistole však údajně nikdo neslyšel, našli ho až ráno. Smrt plukovníka Švece československými vojáky naprosto otřásla a ti nakonec jeho rozkaz splnili,“ zmínila legendární příběh z fronty Marie Kameníková.

Švec byl pohřben v Čeljabinsku 28. října 1918. Jeho ostatky byly ve třicátých letech převezeny do Československa. Nejprve do Památníku osvobození na Vítkově. Pohřbu se tehdy zúčastnilo na dvacet tisíc lidí. Za nacistické okupace byly na příkaz gestapa ostatky definitivně umístěny do rodinné hrobky v Třešti. To se stalo v naprosté tichosti, pouze za účasti rodiny.