Na nádvoří polenského hradu v neděli odpoledne kouleli návštěvníci vajíčka. O co šlo? Aby vaše vajíčko dojelo do cíle rychleji než to soupeřovo a neprasklo. Ten, kdo vyhrál, dostal za odměnu perníček.

„Obnovili jsme tradici, která tady kdysi v Polné byla. Koulení vajec je o tom, že velikonoční nabarvená vajíčka se koulí z kopce. V minulosti pro koulení existovala různá pravidla. Kluci se poté, co se vrátili z pomlázky, sešli někde na kopci a kouleli," přiblížila Alena Vyskočilová, pracovnice polenského muzea, které akci pořádalo.

Koulení si vyzkoušela i obyvatelka Polné Jaroslava, která jako malá chodívala se svými rodiči do lesa Březina, kde koulela o desetihaléře. „Kdo trefil soupeřovo vajíčko a nakřápl ho, dostal od spoluhráče desetihaléř. Byla to hrozná legrace. Chodila jsem i dříve s dětmi, kterým je ale dneska už třicet," přiblížila Jaroslava.

Kromě koulení vajec si mohli v neděli lidé na polenském hradě prohlédnout, jak se zdobí vajíčka voskem, plete pomlázka nebo vyrábějí dekorace z šustí.

Vajíčka horkým voskem zdobila teprve třináctiletá Dorota Šindarová, a to i přesto, že měla na levé ruce sádru až k rameni. „Ze začátku jsem nemohla rozhýbat prsty, ale teď už to jde," svěřila se Dorota, která bydlí v Krkonoších, ale v Polné má babičku.

Zdobení vajec se věnuje už od svých dvou let, naučila ji to její teta, která vede různé kroužky ručních prací.

Na zdobení vajec voskem je podle ní nejtěžší udržet rovnou linku. „A také, když děláte nějaké vzory, mít je v jedné řadě. Složitější vzor mi na vajíčku trvá tak tři čtvrtě hodiny. Ruční práce miluji a malovat něco takového je pro mě hrozná zábava. Sem jezdím každé Velikonoce. Maluji voskovkou smíchanou se včelím voskem, samotná voskovka totiž na vajíčku špatně drží," svěřila se Dorota.

Vzory si vymýšlí sama z hlavy, z internetu nerada čerpá. „Samozřejmě že na internetu je jich spousty, ale lepší je si to upravovat podle svého, něco vás samotného napadne, co někoho jiného ne," řekla Dorota. Nejcennější vajíčko, které kdy udělala, je pro ni vajíčko, které vytvořila zhruba ve svých třech letech. „Zbožňuji ho a nikam bych ho nikdy nedala, je to vzpomínka na celý život. Ve dvaceti se na něj podívám a řeknu si, pane jo, to ale vypadalo. Jsou na něm jen takové čárky, ale je to moje milované vajíčko," zasmála se Dorota.

Tato akce se v Polné pořádala již počtvrté. „Účast je oproti loňskému roku, kdy tady leželo dvacet centimetrů sněhu, mnohem vyšší," uzavřela Vyskočilová.