Dvaatřicetiletá kulturistka Věra Mikulcová, majitelka jednoho z jihlavských fitness center, slaví svůj životní úspěch. Stala se profesionální závodnicí.

Získat v kulturistice profesionální kartu, a mít tak možnost utkat se na soutěžích s profíky, není v tomto sportu vůbec jednoduché. Věra Mikulcová původně plánovala kartu vybojovat na soutěži Arnold Classic Amateur, která se koná na přelomu února a března v americkém Columbusu. Jenže její kategorii, tedy kulturistiku žen, organizátoři jen pár měsíců před začátkem soutěže zrušili.

To pro Věru znamenalo velké zklamání, protože příprava na závody stála tuto kulturistku spoustu sil, dřiny a odříkání. Jenže Věra se nevzdala a na světovou kulturistickou federaci poslala stížnost, žádost o profi kartu a také fotografie ve svojí aktuální formě. I když v to Věra nedoufala, nakonec se zadařilo.

Věrko, kdy jste se dozvěděla, že jste se stala profesionální závodnicí?
Bylo to přesně 10. února, když mi v poledne přišel dopis ze Španělska, kde mi prezident světové federace Rafael Santocha oznámil, že mi uděluje profi kartu.

Vysvětlete lidem, kteří se v kulturistickém prostředí nepohybují, co to vlastně znamená?
Znamená to, že odteď závodím v té nejvyšší lize, co se kulturistiky týče.

Co musí člověk vlastně udělat, aby profesionální kartu získal?
Musí tvrdě trénovat a podřídit tomu celý život. Já jsem se na získání profi karty začala připravovat před 12 lety.

Byl to váš životní cíl?
Ano, byl to jeden z mých životních snů. Teď se mi ovšem otvírají další možnosti plnit si ještě vyšší cíle.

Co bude teď následovat? Budete dále soutěžit?
Samozřejmě, že hned jak jsem se dozvěděla, že jsem získala profi kartu, začala jsem se připravovat na své první profesionální závody. Má příprava bude směřovat na závody v USA, jmenovitě Toronto Pro Super show.

Jak často trénujete?
Trénuji celoročně bez pauzy a dovolené. Moje příprava se dělí na několik fází, a tedy i s ní spojené počty tréninků. Například tři měsíce před závody cvičím dvanáctkrát týdně.

Jak vypadá váš běžný den?
Můj běžný pracovní den má 17 hodin. Celý den trávím svou prací a zároveň svým koníčkem a nyní už i mým povoláním profizávodníka tedy v posilovně. Pokud zrovna necvičím svůj trénink, věnuji se klientům při osobních trénincích či vedu skupinové hodiny. Pokud nejsem přímo ve fitcentru, zajišťuji vše potřebné, aby fitcentrum správně fungovalo. Doma potom pracuji na počítači, kde sestavuji klientům či závodníkům tréninkové a výživové plány.

Jak vypadá vaše strava?
Stejně jako v tréninku i moje strava se v průběhu roku dělí do několika fází. V dietní fázi přípravy, tedy šest měsíců před závody, jím tisíc gramů masa za den, k tomu nějakou rýži a zeleninu. Přes rok, když se udržuji ve formě, dopřávám si fitness lahůdky z kvalitních surovin z vlastní restaurace, která je součástí mého fitcentra.

Myslíte si, že profi karta nějak pomůže nebo prospěje fitku, které provozujete?
Doufám, že můj zisk profi karty je jeden z dalších důkazů, který hovoří o tom, že jsem profesionál v oboru. Kdo chce opravdu poradit, ať se zhubnutím tuků, nabráním svalové hmoty, správným stravováním či zlepšením své kondice, ví, kam se má obrátit.