Všechno začalo už v dětství. Malého Richarda tehdy dovedl táta na zimní stadion. A jemu to na ledě šlo. Nejdříve bruslil s krasobruslařkami, pak ale přestoupil ze školy ve Velkém Beranově na jihlavskou ZŠ Seifertova, která se specializuje na sport, a jeho výkonnost šla nahoru.

S hokejem začínal v Jihlavě a tam hrál i extraligu dorostu. Ač obránce, dvěma zásahy zajistil v roce 2014 výběru Vysočiny výhru v olympiádě mládeže. Pak ještě jako teenager přestoupil do Liberce. Odešel tam příliš mladý, málo hrál a jen poslouchal, jak bude příští rok hra stavěná na něm. „Tvrdě jsem na sobě pracoval, věřil, že se to obrátí, ale to se nedělo a mě to znechutilo,“ vzpomíná dnes.

V tu dobu už jezdil na kole. „Přišel zlomový okamžik, kdy jsem si uvědomil, že mě hokej nenaplňuje a že cyklistika má stoupající význam,“ popisuje. Nebavilo ho chodit na hokejové tréninky, naopak cyklistika pro něj znamenala nový impuls. Letos při mistrovství republiky jel nějaký čas i na čele závodního pole před všemi hvězdami. „Nad tím v tu chvíli ani nebyl čas přemýšlet," usmál se po závodě.

A jeho bratr Alfred? „V dětství mě postavili na brusle a já jsem říkal, že to klouže a že hokej tedy hrát nebudu,“ usmívá se a dodává: „Tak mi naši pořídili piano a začal jsem hrát na klavír.“ Vtom se do hovoru vkládá Richard. „Já jsem taky chodil na klavír a do dneška umím zahrát Šel Janeček na kopeček,“ směje se.

Alfredovi je třiadvacet let, RIchardovi jednadvacet, mají ještě tři mladší sourozence. Pochází z Vysokých Studnic na Jihlavsku, Alfred ale tráví hodně času v hlavním městě, kde studuje Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze (varhany) a Pražskou konzervatoř (cembalo). Jeho bratr zase podstatnou část zimy v teplejších krajích najíždí na silničním kole tisíce a tisíce kilometrů.

Sportu se ale přeci jen oba věnovali, nějaký čas spolu hráli fotbal. „To, co šlo jednomu, nešlo tomu druhému. A naopak,“ řekne výstižně Richard. Po letech se pak Alfred rozhodl, že si půjde zabrusit. „Po sedmi letech šel na rybník, udělal parakotoul a rozsekl si obočí,“ popisuje Richard. „Sport není moje silná stránka, ještě jsem si zlomil ruku při florbale ve škole a od té doby radši nesportuji,“ přiznává Alfred. Svého bratra, který dělá vytrvalostní sport, by ale prý paradoxně porazil ve sprintu.

Že by měl ale Alfred na růžích ustláno, to se prý říct nedá. „V hudebním světě to není jednoduché, konkurence tam je a hodně jsem zvažoval, jestli to studovat, protože je to náročné,“ vrací se zpět. Nepřekvapí, že musí pořád cvičit, vzdělávat se a pracovat na sobě. Richardův svět je diametrálně odlišný, i když také trénuje denně. „Sleduji ho na sociálních sítích. Ale mě ty koncerty popravdě hrozně nudí,“ rozesměje se. Každý rok chodí jen na koncert doma, ve Vysokých Studnicích. „Já na závodě nebyl ani jednou. Ale několikrát jsem byl na hokeji,“ řekne jeho bratr.

Oba se zabaví třeba na zahradě při hrabání listí, mohli by se i jít projít. „Ale musím být potichu. I když si zpívám pro sebe, tak mi nadává, že je to falešné,“ nezapomene zmínit Richard. „A já na kole už nejel dlouhou řadu let,“ nezůstává pozadu Alfred.

Snaha zbavit se mladšího bratra nevyšla

O rok a čtyři měsíce mladší Richard má pak v rukávu řadu historek z dětství. „On chtěl být jedináček a odmalička mě chtěl zmrzačit,“ říká s úsměvem. „Už ve dvou týdnech mě shodil ze stolu. Přišel jsem z porodnice a on říká, že se chtěl podívat, ale to není pravda,“ směje se.

To ale prý není všechno. „Ve dvou letech pak odbrzdil trabant na kopci a já si hrál před ním. Mamka tam skočila a zachránila mě,“ přidává další historku. „A pak jsme pracovali na zahradě a on po mě hodil vidle, které se mi zapíchly do stehna. Pak mě uplatil, abych to neříkal, když si vzal z pokladničky asi patnáct korun. Tak jsem si šel ve dvě odpoledne lehnout do postele, že jsem unavený,“ říká se smíchem mladší z bratrů.

Oba dnes mají ještě tři mladší sourozence, ti už byly podobných zážitků ušetřeni. „Přišlo třetí, čtvrté a páté děcko, tak už to vzdal,“ říká závěrem Richard na adresu bratra. Zřejmě nepřekvapí, že i jejich sourozenci mají talent na sport nebo na hudbu. Nikdo ale na obojí.