Letos na jaře fotil ptáky v italské rezervaci Isola de la Cona a na 150 supů záchranného projektu v Corinu. K tomu přivezl stovky záběrů ze dvou italských zoologických zahrad. V srpnu se chystá do Ruska na oslavy 115. narozenin moskevské zoo. Těší se na luxusní program a pravou ruskou vodku. Po návratu bude mít jen pár dní ke sbalení věcí na cestu do Afriky. Dvěma džípy projede jeho osmičlenná výprava Namibii, Botswanu a Zimbabwe. Ne každý sedmdesátník něco takového vydrží. A to se zoolog, fotograf a jihlavský zastupitel Vladislav Jiroušek nedávno vrátil z Jižní Ameriky, kde v horách Huascaránu zdolal hranici 5 240 metrů.

Zeptám se rovnou, šlo vám v Peru někdy o život?
Tak tak naživu jsem byl z výškové nemoci. Docela o život byla výprava po řece Tambopata. Chtěli jsme fotit papoušky na jílových stěnách. Stovky, možná tisíce papoušků tam vyzobávají jíl, potřebují ho na trávení kyselých plodů. Vyrazili jsme ráno za tmy proti proudu. Svítili jsme si baterkami, v řece plavaly vyvrácené stromy, větve. Před námi se blýskalo a řádila silná bouře.

Co papoušci?
Po hodině jsme u bočního přítoku slyšeli papoušky, postupně přilétali další, poprchávalo a bylo zataženo. Ptáci se slétli na stěnu a vyzobávali jíl. Fotil jsem, co se dalo, třístovkou objektivem na 3200 ASA, setinou, fotoaparát držet na nádech, bylo to hrozné. Papoušci se rozlétali jako motýli, byl to obrovský zážitek, ale museli jsme zmizet, protože rychle stoupala řeka.

Jak bylo po tropické bouři?
Po řece plavalo množství klád, větví a kořenů, ještě že záplava přišla později. Po krátké plavbě jsme v pralese udělali zastávku a našli kaliště s minerály a množství tapířích stop. Odpoledne jsme pluli k vodopádu, ale voda stoupla o čtyři metry a vodopád zmizel. Prostě nebyl.

Narazili jste někde na stavby starých Inků?
Památek na říši Inků je v Peru jako šafránu. Pyramidy jsme viděli na severu a několik věží cestou z Puna.

Co překvapení na cestách?
Třeba při výletu do města Ica jsme narazili na obrovské duny, jaké jsem v životě neviděl. Hned při vjezdu do města máte před sebou dunu jak desetipatrový dům. Moc jsem duny nefotil, protože tam bylo obrovské horko. Musel jsem odtud utéct, jak mě to pálilo do nohou. Bylo to krásné místo pro baťůžkáře, ale fotek odtud mám málo.

Viděli jste v horách létat kondory?
Z Arequipy na jihu Peru jsme si udělali výlet na Colca kaňon, je to atrakce, bomba pro turisty. Když je příhodná termika, kondoři začínají létat kolem deváté hodiny, a ve vzduchu jich je skutečně hodně. Jenže měli jsme tentokrát obrovskou smůlu.

Zradilo vás počasí?
Bylo krásně, jenže my jsme se nechtěli přidat k některé turistické výpravě a vsadili na místní autobus. Nahoře jsme byli o půl deváté, kondoři vyletěli přesně v devět a my jsme za chvíli měli odjezd. Na fotografování kondorů jsem měl deset minut. Další smůla, byly tam desítky autobusů, takže na focení nebylo dobré místo. Mám jenom pár fotek, byl jsem z toho hodně nešťastný. Zůstali jsme tam a druhý den nás přivezli pro změnu zase pozdě. Smůla se mi lepila na paty.

Jak jste snášel výpravy do hor?
Už Arequipa je dost vysoko, 2 500 metrů nad mořem a Colca kaňon je daleko výš. Výšková nemoc je prevít, každý to snáší jinak a na kondici nezáleží. Měl jsem silné poruchy zažívání, točila se mi hlava, každý krok byl problém. Za dva dny jsem vypil jen tři deci vody. Kvůli mojí výškové nemoci jsme vzdali cestu do Bolívie, i když to byl od jezera Titicaca jen skok.

Nezradila vás tělesná kondice?
Přežil jsem 20 kilo na zádech a 10 kilo fotoaparátů vpředu. Po návratu do výšky Cuzca jsem prožil hroznou noc, lapal po dechu jako kapr a myslel jsem, že se nedočkám rána. Dopoledne už jsem lítal po náměstí a fotil velkolepý průvod krojovaných domorodců. V horách Huascaránu jsem zdolal hranici 5 240 metrů nad mořem, funěl jako hroch, chyběl kyslík, ale vystoupal jsem až k ledovci. Ještě na tom nejsem tak zle.

Stanuli jste na břehu jezera Titicaca, ležícího nejvýše na Zemi. Jak žijí tamní Indiáni?
Jeli jsme do města Puno na břehu jezera a odtud za Indiány. Žijí na plovoucích ostrovech a ochotně vás přivítají, předvedou, jak splétají čluny a rohože, ukážou, jak žijí, co vaří, dokonce vám zazpívají. Tamní obyvatelé říkají, že jejich děti se odstěhují do města a že oni jsou na ostrovech jen pro turisty. Mimochodem hladina jezera leží 4 000 metrů nad mořem.

Kam jste zamířili od jezera?
Severozápadně od Puna leží Cuzco, jedno z nejkrásnějších měst v Peru. Všechna města zdobí starošpanělská architektura, kostely i světské budovy. Trochu hezké náměstí má Requipa, Puno je také pěkné, ale Cuzco je moc hezké a právě odtud se vyráží na Machu Picchu, což je naprosto unikátní památka a magnet pro turisty z celého světa.

Jak se cestovalo na legendární sídliště vysoko v horách?
Je to nejdražší výlet, co v Peru můžete zažít. Když jedete ve dne luxusním vlakem, vidíte proskleným stropem hory, dráha vede krásným údolím. Přes den stojí hodina jízdy do kopce přes 200 dolarů, v noci 116 dolarů. Na konečné v miniměstečku si koupíte vstupenku na Machu Picchu a od čtyř hodin od rána tam jezdí autobusy.

Jaký dojem na vás udělaly prastaré stavby původních obyvatel sídliště?
Machu Picchu je světová památka UNESCO, je to krása, nádhera a všechno relativně dobře zachovalé. Na druhé straně je to ovšem turistický masakr. Chodili jsme tam celý den po prostoru protkaném cestičkami. Můžete se tam motat donekonečna, sejít z cestiček i sahat si na kameny staveb.

Na co nezapomenete?
Na Machu Picchu buď svítí slunce nebo prší, nic mezi tím. Nám svítilo slunce až moc. Když projdete turniketem, už tam nic nedostanete kvůli odpadkům. Když nemáte vodu, jste namydlení. Vyšel jsem si na Inkův most, úzkou cestičkou nahoru na vyhlídku. Překrásný výhled. Občas jsem se zastavil třeba v místech, kde průvodci popisovali jednotlivé památky, třeba obětní kámen.

Kudy vedly vaše další kroky?
Z Cuzca jsme vyrazili na focení zvířat do pralesů kolem Puerto Maldonado. Autobus byl luxusní Scania s natáčecími nápravami, aby zvládl silnici samá zatáčka. Běžný autobus by serpentinami nikdy neprojel.

Cítil jste se někde jako v ráji?
Jezero Sandoval bylo absolutní pohádka. Sto metrů od břehu jsou v lese ukryté chatky, základny pro výpravy. S rozedněním ve čtyři ráno už jsme byli na jezeře. Denně čtyřikrát včetně nočních vyjížděk. Nezapomenu na to, jak ve světle baterek kajmanům svítily oči.

Co všechno jste fotil?
Bylo nás na loďce pět, měli jsme jedno veslo a pluli jen pomaloučku. Pozorujete a fotíte všechno podél břehu, ptáky, opice… Nafotil jsem toho dost, ale ne hodně, jak jsem si představoval. Třeba mám jen dva černé kajmany, portréty, protože se schovávali v mangrovech.

Jací jsou Peruánci?
Slušní a pohodoví, za celou dobu jsem neviděl jediného Peruánce kouřit či opilého. Kouří tam potají jen běloši, neboli gringové. Peruánci ovšem rádi hodně jedí, jsou vypasení. Jedí hlavně kuře a zase kuře, změna je kuřecí polévka. Porce dělají obrovské.

Peruánská ekonomika je prý zázrak. Čím se vyznačuje?
Dvacet let mají jednokomorový parlament a prezident si drží silný vliv. Všichni zkorumpovaní boháči sedí, korupci vyhladily velmi přísné kontroly. Shrnuto podtrženo dnes má Peru jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Poprvé v dějinách tam začali vyplácet důchody i lidem, kteří nikdy nepracovali. Tak nevím, asi bychom měli něco podobného zavést v Česku.

STANISLAV JELÍNEK