V České republice je peer mentoring zcela novou službou pro lidi s postižením míchy a jejich blízké, kteří o ně pečují. V zahraničí je ale velmi vyhledávaná a ceněná. Vozíčkáři totiž často označují podporu peer mentora za nejefektivnější pomoc, které se jim po úraze nebo onemocnění dostalo.

Co si pod tím názvem má člověk představit? „Peer mentor je něco jako průvodce. Jde o zkušeného vozíčkáře, který je na vozíku delší čas, žije aktivně a ve srovnatelné kvalitě jako chodící lidé. Velmi dobře rozumí složité životní situaci, ve které se lidé na vozíku nacházejí. Vyslechne je, podpoří, povzbudí, podělí se o zkušenosti, předá praktické rady. A provází nového vozíčkáře návratem zpět do běžného života, k rodině, přátelům, do zaměstnání, do školy, ke sportům a zájmům,“ vysvětlila Marie Nahodilová, .

Důležité podle Marie Nahodilové je, aby se novému vozíčkáři dostalo podpory co možná nejdříve. Ideálně tak za tři až čtyři týdny od úrazu nebo vzniklého onemocnění, které člověka upoutají na vozík. Poté, co se u těchto lidí podaří zvládnout akutní fázi a stabilizovat zdravotní stav, jsou většinou převezeni do rehabilitačního zařízení a zde už začíná práce peer mentora. Ten se s pacientem poprvé potkává, seznamuje se a buduje si s ním vztah. Důležitou roli hraje zejména při odchodu z rehabilitačního zařízení domů do domácí péče, kde se člověk odkázaný na vozík může potýkat s řadou nejrůznějších problémů a nečekaných situací.

Podpora ze strany peer mentora není časově omezena. Trvá tak dlouho, jak je třeba a jak si zájemce přeje. „Už při prvních setkáních spolu hovoříme o tom, co ho nejvíce trápí, domlouváme se na frekvenci, jak často se spolu budeme vídat, a stanovujeme reálné cíle, kterých by čerstvý vozíčkář chtěl dosáhnout,“ doplnila další informace Nahodilová.

O službu je už nyní velký zájem. V celé republice se jí věnuje sedm speciálně proškolených lidí a časem by měli přibýt další. V tuto chvíli by bylo potřeba, aby se zapojilo více peer mentorů pro kvadruplegiky, kdy se jedná o nejtěžší formu postižení, a to jak nohou, tak i rukou. „Práce s těmito klienty je velmi specifická, náročná a dlouhodobá. Podporu v takovém případě potřebuje nejen samotný vozíčkář, ale i jeho nejbližší,“ zmínila Nahodilová.

Lidé se mohou obrátit přímo na Marii Nahodilovou. Její práce nespočívá pouze v osobních setkáních, ale konzultace probíhají i telefonicky, e-mailem, přes chat nebo skype.

„Když se nový vozíčkář k naší službě dostane co nejdříve po vzniku postižení, mnohem snadněji a úspěšněji se pak vrací do zaměstnání, případně ke studiu. Z toho tak mohou benefitovat nejen handicapovaní, ale celá společnost. Pracující vozíčkář přece do systému také něco vrací a není jen pasivním příjemcem dávek a podpory od státu,“ uzavřela Nahodilová, s tím že projekt, kterému se věnuje, spadá pod Českou asociaci paraplegiků a je financován z evropských peněz.

Marii Nahodilové se život vzhůru nohama obrátil před devíti lety, kdy spadla z koně. Následkem úrazu došlo k poškození míchy a ochrnutí dolních končetin a částečně i levé ruky. Což pro ni jako vyhraněného leváka byla další obtíž, jež musela překonat. Situace byla zkouškou pro celou rodinu. Manželství to nevydrželo a Marie Nahodilová se musela vyrovnat s další životní změnou.