Někdy se mu na zlomek vteřiny vybaví vzpomínka, jak těžký byl masivní primátorský řetěz. Není tomu tak dávno, co řediteloval malému hotelu pro významné návštěvníky. Pracoval pro firmu, která staví v tuzemsku největší větrné elektrárny. Kopec dřeva stihne naštípat rychle a hlavně včas, než uhodí mrazy. Farmaření na kompostu i ve skleníku mu doma na Vysočině dělá dobře. Honem přeházet humus na hromadu a pak zaběhnout na jihlavské zastupitelstvo. V diáři musí být pořádek, jinak by nestihl letadlo. Ještě svačinka od manželky před cestou a za pár hodin se nad mořem rýsuje severní pobřeží Afriky. Letadlo dosedá a budoucí jubilant, šedesátník, už myslí na to, s čím se bude potýkat na stavbě za desítky milionů eur. Řeč není o nikom jiném než o historicky prvním primátorovi Jihlavy Vratislavu Výborném. 
V čele městského úřadu a pak magistrátu stál deset let.

Roky pracujete na severním pobřeží Afriky. Co tam děláte?
Jako osoba samostatně výdělečně činná mám mandátní smlouvu s jihlavskou firmou PSJ na inženýrskou činnost 
v Tunisku. PSJ tam staví privátnímu investorovi 
v Hammametu přímo na pobřeží turistický komplex. Celkem 550 apartmánů s veškerou infrastrukturou bude mít po dokončení hodnotu 
56 milionů eur.

Zajel jste si do Tunisu, hlavního města Tuniské republiky?
Dokonce jsem tam dobu dozoroval v přístavu La Goulette stavbu přístavního mola a turistického ubytování ve stylu arabské vesnice a k tomu výstavbu obchodního centra.

O Tunisu se říká, že je brána 
do světa. Jak na vás město působilo?
Má sice jen tři čtvrtě milionu obyvatel, ale je tam všechen průmysl, včetně rafinerií a hutí. S námořním přístavem v předměstí La Goulette a me᠆zinárodním letištěm je Tunis odrazový můstek pro turisty.

Ne každý si dovede představit mezikontinentální křižovatku…
V přístavu kotví ohromné námořní lodě. Turisté vybíhají na trhy do Kartága, zítřek stráví třeba v Barceloně, den nato v Aténách. V Tunisu je spousta památek, mešit, které patří do světového kulturního dědictví. Mimo jiné původní fénická osada a pak starověká základna Říma Kartágo je předměstí Tunisu. Pro zajímavost, narodila se tam Claudia Cardinale.

Sledujete přes Středozemní moře domácí politické dění, 
či se na něm dokonce podílíte?
Jako jihlavský zastupitel 
za ČSSD se účastním jednání. Sleduji, co se doma děje a pak si prostě vezmu volno a přiletím. Kandidoval jsem v posledních volbách do krajského zastupitelstva. Za roky 
v politice jsem si vytvořil krédo, v němž na prvním místě jsou potřeby města Jihlavy a pak teprve stranická práce. Tím jsem si, jak se ukázalo později, našlápl k vlastní rezignaci, ale nemám čeho litovat.

Když se tak noříme do minulosti, co všechno se tedy s vámi dělo?
Byl jsem u vzniku ODS a co bylo pravicové, bylo moderní. Levice byla podezřelá. Když jsem se pak dostal na radnici, s léty jsem postupně střízlivěl a poznával lidi, poznamenané ne minulým režimem, ale tím současným.

Takže jste vykročil jinak než „Kupředu pravá"?
To ani ne, spíš jsem chtěl uvádět do praxe moje krédo 
o prioritách města před stranickým myšlením. Právě to nesli nelibě členové ODS 
a dávali mi to znát.

Pak už se vše seběhlo rychle…
Sám jsem rezignoval na po᠆zici primátora, jímž mě zvolili za ODS. Ze strany jsem byl vyloučen za půl roku. Moje pozice byla tehdy silná, když bych nerezignoval 
a stranicky se trochu kál, zastupitelé by mě nechali 
ve funkci.

Politiků, kteří dnes mají máslo na hlavě, je nepočítaně a těch 
z nich, co věc řeší rezignací, 
je jako šafránu. Co vy na to?
Roky posunuly domácí politickou scénu daleko někam jinam od ideálů demokracie. Dnes demokracie degradovala na to, že když se najde padesátiprocentní většina, tak se nikdo s nikým už nebaví. Nehledí se na to, kdo co říká, a je podružné, o čem mluví.

Spousta lidí hovoří o tom, 
že politika je špinavost. Mají pravdu?
Politika je disciplína, která jednoduše být musí. Někdo musí například rozhodnout, jak město poroste, s kým bude stát kamarádit… Jenže dnešní politici se uzavírají 
do svého akvária. Pár se jich tam na něčem domluví a zkarikovaná věc je na světě. Demokracie dnes je, když dva hladoví vlci hlasují s beránkem, co bude k večeři. Svoboda ale je, když dobře vyzbrojené jehňátko nepřipustí diskusi na toto téma.

Na světlo se dostávají nové 
a nové kauzy, které se někdo pečlivě snažil zamést…
Jsem rád, že se hýbou ledy a věci vyplouvají na povrch. Vrcholní politici se snaží vyvinit se z kauz, do kterých jsou namočení, viz třeba Promopro a právě rezignující Vondra. Ovšem vláda má 
na svědomí, že stále chybí peníze, a obírá o ně ty nejchudší. Krom toho chování vrcholných politiků potvrzuje, že jim nejde o nic jiného než udržet se ve funkci co nejdéle a za každou cenu.

To jsou vrcholní politici. 
A co třeba starostové?
Zajímavé je zjištění, že 
ze starostů doba udělala brouky Pytlíky, kteří všechno viděli a všechno znají. Dnešní starosta má schopnost do všeho mluvit, přičemž máločemu rozumí. Málokdy se najde v celé kolekci politiků jeden, který řekne, že něčemu nerozumí.

Jak by měla podle vás vypadat dobře fungující správa věcí veřejných?
Velice se mi líbil model demokracie v americkém Kansas City, kde jsem dokonce promluvil k jeho občanům. Starosta a radní jsou 
v Kansasu čestné funkce, lidé reprezentující město navenek. Výkonnou pravomoc má city manager, což je šéfúředník zajišťující chod města 
a jeho rozvoj. Zastupitelstvo rozhoduje o dlouhodobých projektech. Město si žije bez problémů a všechny záležitosti řídí tým profesionálů, kteří se s volbami nemění.

Můžete přiblížit něco z poslední doby, co lidé z vysoké politiky dobře vymysleli?
Standardní kvalita práce se od nich očekává. Nevím, 
že by vymysleli dobrý nebo zajímavý tah. Dobrý nevymysleli v žádném případě.

Přitom chtějí zvýšit platy…
Všude létají peníze. V dozorčích radách a státních firmách stamiliony, které jinde chybí. Je to o soudržnosti státu. Například Tunisan je ve své zemi pořád Tunisan, stát tam drží princip islámu. To je svorník národa. Nám chybí sounáležitost. Evropu něco po válce spojovalo, náboženství už zdaleka nesjednocuje tak jako v historii. Sociální stát se demontuje, nepracuje se s národním principem. Proč? Protože tu je Evropská unie.

Co říkáte, je tvrdá bilance. Jak z toho ven?
Jsem skeptik, vidím jedinou cestu, kterou raději eufemisticky nazvu otevřeným konfliktem. Celá společnost je totiž tak rozežraná, že se musí rozpadnout a začít znovu odzdola.

STANISLAV JELÍNEK