V lese při silnici z Polné do Věžničky se nachází symbolický hrob devatenáctileté Anežky Hrůzové. Snad žádné tragické úmrtí v Čechách nevyvolalo tolik vášní jako proříznuté hrdlo chudé švadlenky z Malé Věžnice u Polné v roce 1899. Její pravý vrah nebyl podle pražského advokáta nikdy dopaden, ale četnický strážmistr Klenovec zatkl v Polné dvaadvacetiletého Leopolda Hilsnera. Podle historiků hlavně na základě dohadů o židovské rituální vraždě.

Rituální vražda?  

Tělo Hrůzové našli v době blížících se Velikonoc, kdy Židé vykonávali rituální úkon "košer porážky". Při ní v mase zvířete nemá zůstat žádná krev, jinak by bylo nečisté. V případě zločinu z Polné někdo prohlásil, že oběť byla tzv. podkošerována.

Hilsner byl podle Müllera  přímo ideální pachatel jako z učebnice. Nepříliš inteligentní mladík a povaleč. Pocházel z chudé židovské rodiny z Polné, která měla domovské právo ve Velkém Meziříčí. Jeho matka se intenzivně věnovala práci v židovské obci. Hilsner byl prakticky nevzdělaný. Vychodil jen německou židovskou školu a po jejím dokončení se krátce učil obuvníkem.

Hilsner nikdy nebyl zaměstnán, pouze příležitostně pracoval. Nechával se živit matkou, žebral, často se potuloval po okolí Polné. Bydlel v domě číslo popisné 532 naproti synagoze, v příbytku pro obecní chudé. Podle svědků vyhrožoval své přítelkyni a nosil u sebe nůž.

Za očištění  Hilsnerova jména bojoval například i Tomáš Garrigue Masaryk. Teď chce Hilsnera, který byl před více než 120 lety odsouzen za vraždu Anežky Hrůzové, rehabilitovat pražský advokát. „Soud, který trest udělil, rozhodoval pod silným antisemitským tlakem a Hilsnerovi tak bylo upřeno právo na spravedlivý proces,“ tvrdí.

Myslí si to i badatel Jan Prchal z Klubu za historickou Polnou, který se domnívá, že pachatelem byl deviant. Odpovídá tomu i skutečnost, že podle historických záznamů došlo u Polné už rok předtím v roce 1898 k vraždě Marie Klímové, kterou se nepodařilo objasnit. Soudní proces s Hilsnerem, který měl podle historiků silně antisemitský podtext znázorňuje výstava v Regionálním židovském muzeu v Polné. Výstavu viděl i advokát Müller, který se prý na základě této zkušenosti, rozhodl, že se pokusí očistit Hilsnerovo jméno.

Odmítnutí z ministerstva

Advokát se nejprve pokusil oslovit ministryni spravedlnosti Marii Benešovou a prezidenta Miloše Zemana. Ani u jednoho neuspěl. Podle Benešové se jedná spíš o historickou záležitost. Stížnost pro porušení zákona, jakožto mimořádný opravný prostředek v trestním řízení, by podle Benešové měla být uplatňována tehdy, kdy její projednání může mít alespoň do jisté míry reálný dopad na současnost. „Neměla by být nástrojem ryze symbolickým, sloužícím k nápravě historických křivd, odepsal advokátu Müllerovi z pověření ministryně Benešové ředitel Odboru dohledu a kárné agendy ministerstva spravedlnosti Jan Převrátil.

Müller podal stížnost pro porušení zákona v letech 2019 a 2020. Připomněl stanovisko bývalé ministryně spravedlnosti Vlasty Parkanové z roku 1996, podle něhož byl v trestní věci obžalovaného Leopolda Hilsnera porušen zákon. V lednu 2019 konečně vyhověl Nejvyšší soud České republiky stížnosti pro porušení zákona a v Hilsnerově kauze bylo možné napadnout rozsudek v Písku. 

Osud Hilsnera  

Leopold Hilsner nakonec popraven nebyl. V červnu 1901 císař změnil trest na doživotí, na svobodu se dostal v březnu 1918 po omilostnění Karlem I. 
Po svém propuštění žil postupně ve Velkém Meziříčí, Praze a Vídni, kde zemřel v roce 1928 na rakovinu tlustého střeva. Polnou záhy opustila i Hilsnerova rodina. Matka Marie se synem Kvidem se přestěhovala do Velkého Meziříčí, kde si nechala změnit příjmení na Himmelreichová. Zemřela v roce 1914, její syn byl v roce 1942 transportován do Terezína, odkud se už nevrátil.

Advokát se obrátil na Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích. Ve věci Leopolda Hilsnera jednal Krajský soud v Písku. Ten už nyní neexistuje a jeho právním nástupcem je Krajský soud v Českých Budějovicích.

 „Zdejší státní zastupitelství bude dále činné a nemohu předvídat výsledek toho řízení,“ sdělil advokátu Müllerovi Josef Český z krajského státního zastupitelství, které si vyžádá vyjádření Státního oblastního archivu v Třeboni. „Potvrzuji, že fond je u nás, a že nás oslovilo v této věci Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích, s nimiž v uvedené věci vedeme interní jednání,“ sdělil Deníku vrchní rada třeboňského archivu Václav Rameš.

Zneužití pro protižidovské útoky

Podle zástupců pražské židovské obce je v případu vraždy z Polné důležitá nejenom otázka, zda byl Hilsner vinen či nikoliv, ale zejména skutečnost, že široká veřejnost sdílela zprávu o rituální vraždě a vražda byla široce zneužita pro protižidovské útoky. „Celý proces získal na publicitě především a jenom díky tomu, že široká veřejnost sdílela verzi příběhu o rituální vraždě,“ konstatoval předseda obce František Bányai.

Společenskou a politickou atmosféru té doby, plné protižidovských útoků, nelze podle Banyaie oddělit od samotného procesu. „Osobně se domnívám, že celé téma je spíš vhodné pro historiky, pro akademickou diskusi o právním případu nebo obecně o vlivu společenského prostředí na právo a právní systém,“ dodal Banyai.

Advokát Müller nicméně věří, že jeho snaha o revizi polenského procesu může být úspěšná, a to i přesto, že všechny dosavadní pokusy o právní očištění Hilsnerova jména ztroskotaly. Poprvé se v devadesátých letech začal případem zabývat lékař Petr Vašíč. V době soudního procesu se Hilsnerův advokát Zdenko Auředníček dokonce domníval, že Anežku zabil její bratr Jan, aby se s ní nemusel dělit o dědictví.

Příběh Leopolda Hilsnera a jeho proces zpracoval Havlíčkobrodský deník podrobně v tematické rubrice Neobyčejné osudy. ČTĚTE ZDE.