Dávno předtím, krátce po příjezdu tanků Rudé armády do Jihlavy, komunisté rozhodli, že v kopcovitém terénu města si lépe povedou trolejbusy. Tramvaje dostaly 17. prosince 1945 červenou kartu, trolejbusy zelenou.
„Co to dalo práce, než tramvaje přišly do Jihlavy. Lidi si na ně zvykli, my jsme se na nich vyučili, jezdily krásně a teď přicházejí vniveč. Lidi jsou nešťastní, vidíme to na vlastní oči. A co my si počneme?“ nadávali na komunisty ve vedení města tramvajáci Karel Coufal a Matěj Grödl.
Mezi tím dělníci vykopali všechny tramvajové koleje ve městě. Elektrikáři montovali od jara do podzimu trolejové vedení v ulicích a dokončovali měnírnu U Jánů. Tak se stalo, že v neděli 19. prosince 1948 hodinu před polednem vyjel na první jízdu po Jihlavě první trolejbus.
Aby Jihlavané měli představu, do čeho jdou, dopravní podnik jim trolejbus představoval víc než týden před Dělnickým domem při příležitosti výstavy průmyslových podniků. „Těžko se bude nastupovat a ještě hůř vystupovat, schody jsou moc vysoko a člověk v letech tam nevyleze vůbec,“ řekla při prohlídce trolejbusu na přelomu srpna a září 1948 Kateřina Schwarzová z Masarykova náměstí 21.
„K pohodlnému nastupování a vystupování obecenstva ve stanicích a na zastávkách zajede trolejbus k chodníku. Podle možností zastaví tak, aby nebyl překážkou v dopravě ani vozidlům ani pěším,“ pamatovaly na to Dopravní předpisy Západomoravských elektráren pro řidiče a průvodčí trolejbusové dráhy v Jihlavě.
„Když průvodčí nastoupí službu, musí mít zásobu jízdenek pro celou směnu, případně zásobu svitků papíru pro automat. Průvodčí je povinen v zájmu bezpečnosti, jakož i proto, aby každý cestující obdržel včas jízdenku, dbáti, aby vozy nebyly přeplňovány. Hodlají-li cestující nastoupiti, když je vůz plně obsazen, musí je průvodčí, dříve než dá znamení k odjezdu, varovati hlasitým voláním „obsazeno,“ upozorňuje předpis.
„Průvodčí seděl v kukani za zadními dveřmi a prodával jízdenky po padesáti haléřích. Jízdenku z bločku tahal gumičkou na kleštičkách a pak ji procvakl. První trolejbusy měly lavice podélně při stěnách a bývalo v nich natřískáno,“ připomněl pamětník Jiří Bartoš.
Fotogalerie: Trolejbusy jezdí v Jihlavě od roku 1945
Předpisy z roku 1948 nabádají: „Byla-li osoba v jízdní dráze za jízdy zachycena, povalena nebo trolejbusem přejeta, musí řidič ihned zastaviti a vůz jistiti proti pohybu. Nikdy nesmí být vůz uveden do pohybu dříve, dokud postižená osoba, je-li pod vozem, nebyla vyproštěna nadzvednutím vozu neb jinak,“ připomněl za ředitelství elektrické dráhy Miroslav Bohoněk.
Přepravní řád pro trolejbusovou dráhu v Jihlavě rovněž z roku 1948 v odstavci 16 uvádí: „Kouřiti je dovoleno pouze ve vozech, které jsou označeny nápisem Pro kuřáky. Jest zakázáno vstupovat do vozů, v nichž není dovoleno kouřiti, s hořící dýmkou, doutníkem nebo cigaretou.“
Na první trolejbusové obousměrné lince jezdily čtyři vozy. Od ledna 1949 od 6 do 20 hodin v desetiminutových intervalech, což by byl i dnes slušný cestovatelský komfort. Cestující nastupovali zadními dveřmi, u nichž měl kabinku průvodčí. Pro zajímavost, první vozy byly vyrobeny ve spolupráci francouzské firmy Vetra s pražskou ČKD. Francouzi vyráběli skříně, převodovky a další strojní součásti, ČKD elektrickou výzbroj vozů. Jihlava byla pátým městem na území dnešní České republiky, které zavedlo trolejbusovou dopravu.
STANISLAV JELÍNEK
